onomatopoion

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔnɔmatɔpɔjɔn]

dělení

• ono-ma-to-poion

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	onomatopoion	onomatopoia
genitiv	onomatopoia	onomatopoií
dativ	onomatopoiu	onomatopoiím
akuzativ	onomatopoion	onomatopoia
vokativ	onomatopoion	onomatopoia
lokál	onomatopoiu	onomatopoiích
instrumentál	onomatopoiem	onomatopoii

význam

1. (v jazykovědě) onomatopoické (zvukomalebné) slovo
2. (v jazykovědě) druh citoslovce, jehož forma víceméně věrně odráží zvuky reálného světa

synonyma

1. onomatopoie; onomatopoické slovo; zvukomalebné slovo
2. onomatopoie

související

• onomatopoický
• onomatopoicky
• onomatopoičnost