čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [ɔnɔmatɔpɔjɛ]

dělení editovat

  • ono-ma-to-poie

etymologie editovat

Pochází ze starořeckého ὀνοματοποιία (onomatopoiía), odvozeného z ὀνοματοποιέω (onomatopoiéō = pojmenovat), což je složenina ze slov ὄνομα (onoma = jméno, slovo) a ποιέω (poiéō = vytvořit).[1]

podstatné jméno editovat

  • rod ženský

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ onomatopoie onomatopoie
genitiv onomatopoie onomatopoií
dativ onomatopoii onomatopoiím
akuzativ onomatopoii onomatopoie
vokativ onomatopoie onomatopoie
lokál onomatopoii onomatopoiích
instrumentál onomatopoií onomatopoiemi

význam editovat

  1. (v literatuře) využití zvukové stránky slova pro vystižení zvukové kvality zobrazovaného jevu[2]
  2. (v jazykovědě, řidčeji) onomatopoické (zvukomalebné) slovo[2]
  3. (v jazykovědě, řidčeji) druh citoslovce, jehož forma víceméně věrně odráží zvuky reálného světa[3]

synonyma editovat

  1. zvukomalba[2]
  2. onomatopoion; onomatopoické slovo; zvukomalebné slovo
  3. onomatopoion

související editovat

poznámky editovat

  1. HARPER, Douglas. Online Etymology Dictionary. [Cit. 2015-08-08]. Heslo onomatopoeia. (anglicky)
  2. 2,0 2,1 2,2 Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha : Academia, 1997 (1998 tisk). Dotisk. ISBN 80-200-0607-9. Heslo „onomatopoie“, s. 543.
  3. ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 302.