čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [pɔɦuːnɛk]

dělení

editovat
  • po-hů-nek

podstatné jméno

editovat
  • rod mužský životný

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ pohůnek pohůnci / pohůnkové
genitiv pohůnka pohůnků
dativ pohůnku / pohůnkovi pohůnkům
akuzativ pohůnka pohůnky
vokativ pohůnku pohůnci / pohůnkové
lokál pohůnku / pohůnkovi pohůncích
instrumentál pohůnkem pohůnky

význam

editovat
  1. (dříve) mladší čeledín, většinou pohánějící potah při polních pracích[1]
    • Bylo dobře, že pohůnek odjel domů s prázdným vozem a spřežením (…)[2]
  2. (hanlivě) popoháněč, přisluhovač, sluha; též nadávka[1]
    • Jak jsme se dostali do bodu, kdy věrný pohůnek někdejšího agenta StB, jenž toho času stále ještě opírá svou vládu o hlasy postbrežněvovců ze strany se slovem „komunistická“ v názvu, směle využívá pojem „marxismus“ k diskreditaci politických oponentů? Jak se stalo, že jsou u nás i největší blbci imunní vůči chucpe?[3]
    • Ve vyšetřovací vazbě skončil šéf této brigády, dva jeho gangsteři i dva čeští pohůnci.[4]

související

editovat

poznámky

editovat
  1. 1,0 1,1 Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2014-01-10]. Heslo pohůnek.
  2. Jindřich Šimon Baar: Jan Cimbura
  3. Petr BITTNER: A ten znáte, jak estébák zpod duchny s postbrežněvovci varuje před marxismem?, Deník Referendum, 13.září 2021
  4. Policie dopadla šéfa mukačevské brigády, novinky.cz 23. 12. 2003