čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [prʊɟɪt͡ʃ]

dělení

editovat
  • pru-dič

podstatné jméno

editovat
  • rod mužský životný

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ prudič prudiče / prudičové
genitiv prudiče prudičů
dativ prudiči / prudičovi prudičům
akuzativ prudiče prudiče
vokativ prudiči prudiče / prudičové
lokál prudiči / prudičovi prudičích
instrumentál prudičem prudiči

význam

editovat
  1. (v obecném jazyce, hanlivě) kdo otravuje, unavuje, štve druhé; často různými připomínkami, požadavky
    • Víš, berunko, kdybych byl prudičem, možná bych i řekl, že je tady bordel, ale mně je s váma prostě dobře![1]
    • Kamarádka, která provází cyklozájezdy v Provence, mi říkala, že se vždycky najde nějaký - cituji - prudič, který do ní čtrnáct dní rýpe.[2]

významově související

editovat

související

editovat

poznámky

editovat
  1. Ona DNES, 2008, čís. 20. Cit. dle Korpus.cz.
  2. Mladá fronta DNES, 4. 7 2009. Cit. dle Korpus.cz.

externí odkazy

editovat