rozbíjet

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈrɔzbiːjɛt]

dělení

• roz-bí-jet

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní
• k dokonavému rozbít

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	rozbíjím	rozbíjíš	rozbíjí	rozbíjíme	rozbíjíte	rozbíjejí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	rozbíjej	rozbíjejme	rozbíjejte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	rozbíjel	rozbíjela	rozbíjelo	rozbíjeli	rozbíjely	rozbíjela
trpné	rozbíjen	rozbíjena	rozbíjeno	rozbíjeni	rozbíjeny	rozbíjena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	rozbíjeje	rozbíjejíc	rozbíjejíce

význam

1. více údery rušit celistvost pevného předmětu tak, že se rozpadne na dva či více kusů, které není snadné složit opět do původního stavu
   • Aby pronikli k trubkám kanalizace, pracovníci nejdříve dobrou hodinu rozbíjeli asfalt.
   • Nerozbíjej to prasátko, vždyť můžeme použít tátovu kreditku.
2. poškozovat něco (např. neodbornou manipulací) tak, že to přestane fungovat
   • V první polovině devatenáctého století protestovali někteří dělníci tím, že schválně rozbíjeli stroje.

překlady

1. rušit celistvost

   • angličtina: break, snap
   • francouzština: casser, briser, rompre
   • italština: rompere
   • latina: frangere
   • němčina: brechen, zerbrechen
   • polština: łamać, rozbijać
   • ruština: разбивать
   • řečtina: σπάω, θραύω
   • slovenština: rozbíjať
   • španělština: romper, quebrar
2. —

synonyma

1. (v obecném jazyce, expresivně) rozmlacovat
2. –

související

• rozbíječ
• rozbitý
• rozbít
• rozbití
• rozbíjet se
• nerozbitný
• bít