čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [stɔlɪt͡sɛ]

dělení

editovat
  • sto-li-ce

etymologie

editovat

Od slova stůl.[1]

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ stolice stolice
genitiv stolice stolic
dativ stolici stolicím
akuzativ stolici stolice
vokativ stolice stolice
lokál stolici stolicích
instrumentál stolicí stolicemi

význam

editovat
  1. nábytek k sezení
    • A ty, Valentýnku, zahoď tu stolici.[2]
    • Předvedla také několik příkladů ze života opilců v Americe, kteří to svým nezřízeným životem dopracovali až na elektrickou stolici.[3]
  2. výměšek trávicího ústrojí
    • Na jaře, když dobytek dostane jarní trávu, „dřístá, dříšče“, a nastane-li ještě řidší stolice, z dobytka „chvístá“ nebo „dobytek chvístá“.[4]
    • Krvácení ze zlaté žíly (chorobné rozšíření žil a nádorovité naběhliny v okolí konečníku) předcházíme tím, že osobám, chorobou naznačenou trpícím, doporučujeme hojný pohyb, pravidelnou stolici, časté používání studených (15° R) sedacích lázní.[5]
  3. úřad, funkce
    • Proč neposadí Mazziniho na diktaturskou stolici?[6]
    • Staloť se to právě té doby, když již ss. Cyrill a Method apoštolovati počali v naší vlasti moravské, a v Cařihradě se zmáhati počala zpoura proti stolici římské.[7]
  4. (zastarale) hlavní město, sídelní město
    • Kdyby stolice Polska byla vznikla v pravěku ve Varšavě nebo Plocku, dnes by Poláci psali „správně“ místo śnieg „śmnieg“, místo piwo „psiwo“ a pod.[8]
    • Měsíce Augusti tejž král Ferdinandus, vypraviv jse do království Uherského, opanoval Budín, stolici téhož království.[9]
    • Chcešli sobě, pautníku, neobyčejnau, duši a smysly opojující rozkoš způsobiti, wystup na temeno Petřína, oné krásné obrostlé hory, která jako mohutnými perutěmi město zastíňuje, a objewí se ti pod nohama jako čarowným prutem wykauzlená králowská stowěžatá Praha, w dalekém půlkole přehlídne tu oko twoje tuto naši nejzápadnější a nejslawnější stolici slowanskau, jejích 3600 stawení, w kterých 145.000 obywatelů žije, její 100 chrámů otewřených i zamčených, její nesčíslné wěže, wěžičky a báně, její řeku, obrowské mosty a králowský zámek, – a rámcem toho welikolepého obrazu jest požehnaný kraj naší milé Čechie, po níž oko neobmezeně těká, až se o její strážní hradby, wzdálené pohraničné hory opře.[10]
  5. soudní úroveň, instance
    • Nesplní-li žalobce tohoto příkazu, může žalovaný navrhnouti, aby bylo prohlášeno, že jest vzata žaloba zpět, resp. byla-li kauce žádána odpůrcem odvolatelovým během řízení v stolici druhé, že odvolání jest zpět vzato.[11]
  6. (zastarale) univerzitní pracoviště, katedra
    • Druhá stolice všeobecné slavistiky je nyní ještě v Oxfordu, všechny ostatní stolice řádných profesur pro slavistiku patří ve Velké Británii rusistice.[12]
    • De facto bych byl měl raději stolici sociologie, ale těch v Rakousku nebylo; sociologie byla tehdy už uznána jako věda ve Francii, v Anglii, v Americe, v Itálii a jinde, ale v Německu a v Rakousku o ní odborníci nechtěli ani slyšet.[13]
  7. (zastarale) správní jednotka
    • Podivný průvod cikánů ubíral se obcí B. v nitranské stolici směrem ke hřbitovu.[14]
    • Vypráví o zemi a lidu, o stolicích a úřadech, podává pohled dějepisný, vypisuje pomaďaršťování Slováků, jejich rozvoj literární a národohospodářský, učí čísti slovensky, a na konec se ptá: Co dělat? a odpovídá několika vhodnými radami, jak by se vzájemnost československá mohla prováděti a utvrzovati.[15]
  8. (slangově) nádoba k ohřívání čokolády
    • Ta se rozehřívá na plynu, kde se nastaví potřebný plamen na ohřev hmoty ve stolici.[16]

překlady

editovat
  1. nábytek k sezení
  2. výměšek trávicího ústrojí
  3. hlavní město

synonyma

editovat
  1. sedadlo, židle, křeslo
  2. výkal, lejno, exkrement, hovno

související

editovat

slovní spojení

editovat

poznámky

editovat
  1. SOCHOR, Karel. Dýza, dyzna, dyšna, dyksa — tryska, hubice. Naše řeč, 1956, roč. 39, čís. 3–4. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. Ladislav Stroupežnický: Naši furianti
  3. Jaroslav Hašek: Pokus o abstinentní večírek
  4. Lidové výrazy. Naše řeč, 1941, roč. 25, čís. 2. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  5. Milan Jovanović-Batut: Abeceda zdraví a nemoci, překlad Karel Bulíř
  6. Karel Sabina: Oživené hroby
  7. Jan Evangelista Bílý: Dějiny svatých apoštolů slovanských Cyrilla a Methoda
  8. MENŠÍK, Jan. Snobizm i Postęp. Naše řeč, 1923, roč. 7, čís. 4. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  9. Mikuláš Dačický z Heslova: Paměti
  10. Karel Vladislav Zap: Průwodce po Praze: potřebná příruční kniha pro každého, kdo se s pamětnostmi Českého hlawního města seznámiti chce. Praha: Bedřich Krečmár, 1848. Str. 1, dostupné online: https://www.digitalniknihovna.cz/mlp/view/uuid:e06635a0-c5cb-11dc-97ea-000d606f5dc6 (vydání z roku 1848, 337 stran, včetně mapy), nebo také na https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:45eb4940-2d89-11dd-b336-000d606f5dc6 (chybějí strany 323-331 + chybí mapa), 16. května 2024.
  11. PANTŮČEK, Ferdinand. Jistota. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1898. s:Ottův slovník naučný/Jistota Díl 13, s. 564–565.
  12. FRIED, Vilém. Bohemistika a slovakistika ve Velké Británii. Naše řeč, 1964, roč. 47, čís. 4. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  13. Karel Čapek: Hovory s T. G. Masarykem
  14. Jaroslav Hašek: Cikánský pohřeb
  15. Slovenské pohledy. Naše řeč, 1917, roč. 1, čís. 9. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  16. ŽAHOURKOVÁ, Martina. Při nočním požáru v pekárně se jeden člověk nadýchal kouře, dalších dvacet zaměstnanců hasiči evakuovali. pozary.cz [online]. 2012-10-19 [cit. 2013-08-16]. Dostupné online.

externí odkazy

editovat