Možná hledáte suspicere.

výslovnost

editovat
  • IPA: [sukˈki.pe.re] (klasická restituovaná)
  • IPA: [sʊkˈt͡sɪpɛrɛ] (středoevropská)
  • IPA: [suʃ.ˈʃːi.pe.re], [su.ˈɕi.pe.re] (vatikánská)

etymologie

editovat

Utvořeno přidáním předpony sub- ke slovesu capere.

sloveso

editovat
  • smíšené, tzv. kolísající 3. konjugace (souhláskové přecházející v i-kmeny)
  • tranzitivní
  • "-e-" je zde krátké, prothetické

časování

editovat
Čas Osoba Aktivum Pasivum
Infinitiv suscipere suscipī
Prézens sg. 1. suscipiō suscipior
2. suscipis susciperis
3. suscipit suscipitur
Prézens pl. 1. suscipimus suscipimur
2. suscipitis suscipiminī
3. suscipiunt suscipiuntur
Imperativ sg. 2. suscipe!
Imperativ pl.. 2. suscipite!
Imperfektum sg. 1. suscipiēbam suscipiēbar
2. suscipiēbās suscipiēbāris
3. suscipiēbat suscipiēbātur
Imperfektum pl. 1. suscipiēbāmus suscipiēbāmur
2. suscipiēbātis suscipiēbāminī
3. suscipiēbant suscipiēbantur
Futurum sg. (první) 1. suscipiam suscipiar
2. suscipiēs suscipiēris
3. suscipiet suscipiētur
Futurum pl. (první) 1. suscipiēmus suscipiēmur
2. suscipiētis suscipiēminī
3. suscipient suscipientur
Konjunktiv imperfekta sg. 1. susciperem susciperer
2. susciperēs susciperēris
3. suscipereret susciperētur
Konjunktiv imperfekta pl. 1. susciperēmus susciperēmur
2. susciperētis susciperēminī
3. susciperent susciperentur
Konjunktiv prézenta sg. 1. suscipiam suscipiar
2. suscipiās suscipiāris
3. suscipiat suscipiātur
Konjunktiv prézenta pl. 1. suscipiāmus suscipiāmur
2. suscipiātis suscipiāminī
3. suscipiant suscipiantur

význam

editovat
  1. vzít na sebe, brát na sebe, přijmout

související

editovat