suscipere

Možná hledáte suspicere.

latinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [sukˈki.pe.re] (klasická restituovaná)
  • IPA: [sʊkˈt͡sɪpɛrɛ] (středoevropská)
  • IPA: [suʃ.ˈʃːi.pe.re], [su.ˈɕi.pe.re] (vatikánská)

etymologieEditovat

Utvořeno přidáním předpony sub- ke slovesu capere.

slovesoEditovat

  • smíšené, tzv. kolísající 3. konjugace (souhláskové přecházející v i-kmeny)
  • tranzitivní
  • "-e-" je zde krátké, prothetické

časováníEditovat

Čas Osoba Aktivum Pasivum
Infinitiv suscipere suscipī
Prézens sg. 1. suscipiō suscipior
2. suscipis susciperis
3. suscipit suscipitur
Prézens pl. 1. suscipimus suscipimur
2. suscipitis suscipiminī
3. suscipiunt suscipiuntur
Imperativ sg. 2. suscipe!
Imperativ pl.. 2. suscipite!
Imperfektum sg. 1. suscipiēbam suscipiēbar
2. suscipiēbās suscipiēbāris
3. suscipiēbat suscipiēbātur
Imperfektum pl. 1. suscipiēbāmus suscipiēbāmur
2. suscipiēbātis suscipiēbāminī
3. suscipiēbant suscipiēbantur
Futurum sg. (první) 1. suscipiam suscipiar
2. suscipiēs suscipiēris
3. suscipiet suscipiētur
Futurum pl. (první) 1. suscipiēmus suscipiēmur
2. suscipiētis suscipiēminī
3. suscipient suscipientur
Konjunktiv imperfekta sg. 1. susciperem susciperer
2. susciperēs susciperēris
3. suscipereret susciperētur
Konjunktiv imperfekta pl. 1. susciperēmus susciperēmur
2. susciperētis susciperēminī
3. susciperent susciperentur
Konjunktiv prézenta sg. 1. suscipiam suscipiar
2. suscipiās suscipiāris
3. suscipiat suscipiātur
Konjunktiv prézenta pl. 1. suscipiāmus suscipiāmur
2. suscipiātis suscipiāminī
3. suscipiant suscipiantur

významEditovat

  1. vzít na sebe, brát na sebe, přijmout

souvisejícíEditovat