troubit

čeština

výslovnost

• IPA: [trɔʊbɪt]

dělení

• trou-bit

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní nebo intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	troubím	troubíš	troubí	troubíme	troubíte	troubí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	trub	trubme	trubte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	troubil	troubila	troubilo	troubili	troubily	troubila
trpné	trouben	troubena	troubeno	troubeni	troubeny	troubena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	troubě	troubíc	troubíce

význam

1. vydávat charakteristický zvuk vzniklý prouděním vzduchu a jeho chvěním v dutině
   • Auta troubila a lidé mávali vlajkami.

překlady

1. vydávat zvuk proudícího a chvějícího se vzduchu

   • angličtina: trumpet, toot, beep, honk
   • slovenština: trúbiť

související

• zatroubit
• trubač
• trubka
• trouba
• troubení

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2012-05-11]. Heslo troubit.