čeština

editovat

výslovnost

editovat

dělení

editovat
  • vkus

etymologie

editovat

Přejato Františkem Palackým během národního obrození z ruského вкус, to potom z církevně slovanského въкоусъ. Složeno z tehdejšího předchůdce v,[1] který vychází z praslovanského *vъ(n),[2] a předchůdce -kusit[1] (jen s předponami, např. zkusit, okusit, pokusit se), které vychází z praslovanského *kusiti, jež se vykládá jako přejímka z gótského 𐌺𐌰𐌿𐍃𐌾𐌰𐌽 (kausjan; zkoušet, ochutnávat).[3]

podstatné jméno

editovat
  • rod mužský neživotný

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ vkus vkusy
genitiv vkusu vkusů
dativ vkusu vkusům
akuzativ vkus vkusy
vokativ vkuse vkusy
lokál vkusu vkusech
instrumentál vkusem vkusy

význam

editovat
  1. schopnost hodnotit podle estetických hledisek a postojů
  2. platná estetická hlediska a postoje (nějaké země, doby, atd.)
  3. (zastarale) (architektonický) styl
  4. (zřídka) vkusnost; vlastnost toho, co nebo kdo je vkusné

překlady

editovat
  1. umění posoudit z estetického hlediska
  2. souhrn estetických měřítek
  3. vlastnost toho, co je vkusné

synonyma

editovat
  1. gusto, (částečně) cit, vytříbenost, vybranost, (v módě) elegance
  2. styl, móda
  3. (v současnosti) (architektonický) styl
  4. (častěji) vkusnost, (v módě) elegance

související

editovat

poznámky

editovat
  1. 1,0 1,1 REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „vkus“, s. 755.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „v“, s. 734.
  3. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „-kusit“, s. 336.