čeština editovat

výslovnost editovat

dělení editovat

  • vkus

etymologie editovat

Přejato Františkem Palackým během národního obrození z ruského вкус, to potom z církevně slovanského въкоусъ. Složeno z tehdejšího předchůdce v,[1] který vychází z praslovanského *vъ(n),[2] a předchůdce -kusit[1] (jen s předponami, např. zkusit, okusit, pokusit se), které vychází z praslovanského *kusiti, jež se vykládá jako přejímka z gótského 𐌺𐌰𐌿𐍃𐌾𐌰𐌽 (kausjan; zkoušet, ochutnávat).[3]

podstatné jméno editovat

  • rod mužský neživotný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ vkus vkusy
genitiv vkusu vkusů
dativ vkusu vkusům
akuzativ vkus vkusy
vokativ vkuse vkusy
lokál vkusu vkusech
instrumentál vkusem vkusy

význam editovat

  1. schopnost hodnotit podle estetických hledisek a postojů
  2. platná estetická hlediska a postoje (nějaké země, doby, atd.)
  3. (zastarale) (architektonický) styl
  4. (zřídka) vkusnost; vlastnost toho, co nebo kdo je vkusné

překlady editovat

  1. umění posoudit z estetického hlediska
  2. souhrn estetických měřítek
  3. vlastnost toho, co je vkusné

synonyma editovat

  1. gusto, (částečně) cit, vytříbenost, vybranost, (v módě) elegance
  2. styl, móda
  3. (v současnosti) (architektonický) styl
  4. (častěji) vkusnost, (v módě) elegance

související editovat

poznámky editovat

  1. 1,0 1,1 REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „vkus“, s. 755.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „v“, s. 734.
  3. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „-kusit“, s. 336.