Když slunce překročilo zenit, objevila se dívka, sedla před prince se zkříženýma nohama, prostřela šátek a vyložila na něj misky s jídlem – zbylo všeho hojně.[1]
„Můj mozek říká, že už jsem za zenitem, že mám velké děti a nechci se znova vracet k přebalování. Ale jistá část mé osoby by moc ráda měla třetí dítě.“[3]