čeština editovat

výslovnost editovat

dělení editovat

  • ře-di-tel

etymologie editovat

Vzniklo ze staročeského řieditiřídit s příponou -tel a změnou skupiny -ie- v -ě-, starší forma zápisu byla: řěditel. Kořen je odvozen od řád,[1] k němuž lze najít ekvivalenty ve všech slovanských jazycích. Praslovanské *rędъ[2][3] nejspíš vychází z indoevropského *rn̥do-, tvaru od kořene *rend- („řadit, pořádat“).[4]

varianty editovat

podstatné jméno editovat

  • rod mužský životný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ ředitel ředitelé
genitiv ředitele ředitelů
dativ řediteli / ředitelovi ředitelům
akuzativ ředitele ředitele
vokativ řediteli ředitelé
lokál řediteli / ředitelovi ředitelích
instrumentál ředitelem řediteli

význam editovat

  1. muž v čele firmy, školy nebo jiné organizace
    • Je ředitelem nadnárodní společnosti.
    • Dnes velká část ředitelů vypadá ne jako ředitel, ale jako někdo jiný. (...) Také na tváři tohoto ředitele jsem viděl, že ztratil schopnost zfackovat žáka, aniž získal schopnost strhnout jej svou umanutou vášní pro svůj obor.[5]

překlady editovat

  1. muž v čele organizace

synonyma editovat

  1. (řidčeji, přeneseně) hlava, (zastarale) direktor; řídící; (studentský slang) říďa; (obecně) šéf, vedoucí, (v některých kontextech) přednosta

související editovat

poznámky editovat

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „řídit“, s. 556.
  2. HOLUB, Josef; LYER, Stanislav; LUTTERER, Ivan. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. Heslo „řád“, s. 394.
  3. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 866 s. Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. ISBN 80-7106-242-1. Heslo „řád“, s. 528, 529.
  4. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „řád“, s. 554.
  5. VACULÍK, Ludvík: Sekyra. Praha : Československý spisovatel, 1968. 180 str. Str. 77.

externí odkazy editovat