bouře

čeština

výslovnost

• IPA: [bɔʊ̯r̝ɛ]

dělení

• bou-ře

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	bouře	bouře
genitiv	bouře	bouří
dativ	bouři	bouřím
akuzativ	bouři	bouře
vokativ	bouře	bouře
lokál	bouři	bouřích
instrumentál	bouří	bouřemi

význam

1. atmosférická porucha spojená se silným větrem, často doprovázená bouřkou, blesky, kroupami, deštěm aj.
   • Konvoj na moři zastihla bouře a přes lodě se přelévaly vysoké vlny.
2. vlna ozbrojeného odporu lidí z nižších vrstev
   • V 18. století v okolí docházelo k častým selským bouřím.
3. vlna nevole
   • Náhlé odvolání ministra vyvolalo bouři.

překlady

1. atmosférický jev

   • angličtina: storm
   • finština: myrsky
   • francouzština: tempête ž
   • italština: tempesta ž
   • latina: tempestas ž
   • němčina: Sturm m
   • polština: burza ž, (mořská:) sztorm m
   • slovenština: búrka ž
   • srbština (latinka): oluja ž
2. —
3. —

synonyma

1. —
2. povstání, rebelie, revolta
3. nepokoj, neklid

související

• bouřka
• bouřit
• bouřit se
• burčák

slovní spojení

• tropická bouře

fráze a idiomy

• ticho před bouří
• bouře ve sklenici vody

přísloví, úsloví a pořekadla

• kdo seje vítr, sklidí bouři

sloveso

• nedokonavé

význam

1. přechodník přítomný jednotného čísla mužského rodu slovesa bouřit

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2010-04-27]. Heslo bouře.

externí odkazy

• Článek Bouře ve Wikipedii
• Téma Bouře ve Wikicitátech