Technicky působí Hauptmann namnoze jako Ibsenův protinožec, ježto podává nestylisované výseky skutečnosti slohem spíše výpravným bez dějového soustředění a myšlenkové intensity; tím i duševní a situační drobnomalbou podobají se jeho dramata, nám namnoze blízká životním prostředím, hrám scénické práce ruských realistů doby potolstojovské.[1]