kobyla
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [kɔbɪla]
dělení
editovat- ko-by-la
etymologie
editovatZ latinského caballus — „(sešlý) kůň, kobyla“.[1]
podstatné jméno
editovat- rod ženský
skloňování
editovatpád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | kobyla | kobyly |
genitiv | kobyly | kobyl |
dativ | kobyle | kobylám |
akuzativ | kobylu | kobyly |
vokativ | kobylo | kobyly |
lokál | kobyle | kobylách |
instrumentál | kobylou | kobylami |
význam
editovat- samice koně
- samice jiných koňovitých lichokopytníků
- mladá kobyla
- (hanlivě) statná, těžkopádná dívka, žena
- (slangově) jezdec (šachy)[4]
- (nářečně) kůň
překlady
editovat- samice koně
- albánština: pelë ž
- angličtina: mare
- arabština: حِجْر ž, فَرَس ž
- arménština: մատակ, զամբիկ
- avarština: гӏала
- baskičtina: behor
- baškirština: бейә
- běloruština: кабыла ž
- bretonština: kazeg ž
- burjatština: гүүн
- čínština: 骒马, 母马
- dolnolužická srbština: kobyła ž
- finština: tamma
- francouzština: jument ž
- hornolužická srbština: kobła ž
- irština: láir
- italština: cavalla ž, asina ž
- japonština: 牝馬, 雌馬
- kantonština: 騍馬, 母馬
- katalánština: egua ž
- korejština: 암말, 빈마
- latgalština: kēve ž
- latina: equa ž
- litevština: kumelė ž
- makedonština: кобила ž
- němčina: Stute ž
- nizozemština: merrie
- okcitánština: cavala ž, èga ž
- polština: klacz ž, kobyła ž
- portugalština: égua ž
- ruština: кобыла ž
- slovenština: kobyla ž
- slovinština: kobila ž
- španělština: yegua
- turečtina: kısrak
- —
- —
- —
- —
synonyma
editovatsouvisející
editovatpoznámky
editovat- ↑ NOVOTNÝ, Michal. Slova. Praha : Český rozhlas Regina, 2004-05-21. Díl „Kobylka“. Internetový archiv celého cyklu: [1].
- ↑ Radůza: Dědek (2006)
- ↑ Emanuel Frynta: Kobyla
- ↑ HUGO, Jan, a kol. Slovník nespisovné češtiny. 3., rozšířené vyd. Praha : MAXDORF, 2009. 501 s. ISBN 978-80-7345-198-1. S. 200.
- ↑ Český jazykový atlas. Díl 3. Praha : Academia, 1999. ISBN 80-200-0654-0. Heslo „kobyla“, s. 430–432.