Možná hledáte Kohoutek.

češtinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [kɔɦɔʊ̯tɛk]

děleníEditovat

  • ko-hou-tek

etymologieEditovat

Zdrobnělina slova kohout příponou -ek.

podstatné jméno (1)Editovat

  • rod mužský neživotný

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ kohoutek kohoutky
genitiv kohoutku kohoutků
dativ kohoutku kohoutkům
akuzativ kohoutek kohoutky
vokativ kohoutku kohoutky
lokál kohoutku kohoutcích
instrumentál kohoutkem kohoutky

významEditovat

  1. (zdrobněle) součást potrubí umožňující ovládání průtoku kapaliny
    • Z otevřeného kohoutku tekla proudem horká voda.
  2. část střelné zbraně která spouští výstřel
    • Přiložil pušku k líci a dlouho mířil, než stiskl kohoutek.
  3. nejvyšší část hřbetu pod šíjí u čtyřnohých zvířat
    • „To jsi pacholek,“ rozkřiknou se náhle. „Koně máš špinavého“ a chlapec červený jako rak už upaluje drhnout zabláceného koníka. Kůň stává se modelem, na kterém chlapci se učí hned od malička sedět, učí se jmenovat části jeho těla, kohoutek, bok, kotník, hřívu, plec, učí se i koně „kšírovat“ a zapřahat.[1]
    • Mladý jelen měřil v kohoutku více než metr.
  4. rod lučních květin z čeledi hvozdíkovité (Lychnis)
    • kohoutek luční, kohoutek věncový
  5. luční květina se sytě růžovými, jemně dřípenými květy; kohoutek luční
    • Neb zajděte mezi nejmenší a pozorujte dítky hrající si na lučině. Ty zvláště pozorujte, které se s ostatními neveselí a netrhají ani kohoutky, ani sasanky, ani mák plápolavý, ale bloudí zamlkle vysokou travou u bažiny, zastavujíce se, jakoby v rozpacích, nad trsem bolehlavu.[2]
  6. (nářečně) lidový název rozličných rostlin: orlíček obecný, psárka luční, smolnička obecná, atd.
    • Vlaštovky už stavěly a opravovaly hnízda, fialky už kvetly až u jejich plotu, petrklíče a kohoutky (lecha) rostly v každém koutě, a on tu měl všechnu krásu nechat a jít do školy.[3]

překladyEditovat

  1. součást potrubí
  2. spoušť zbraně
  3. část zad zvířat
  4. rod květin
  5. kohoutek luční

synonymaEditovat

  1. ventil
  2. spoušť
  3. kohoutek luční

podstatné jméno (2)Editovat

  • rod mužský životný

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ kohoutek kohoutci / kohoutkové
genitiv kohoutka kohoutků
dativ kohoutku / kohoutkovi kohoutkům
akuzativ kohoutka kohoutky
vokativ kohoutku kohoutci / kohoutkové
lokál kohoutku / kohoutkovi kohoutcích
instrumentál kohoutkem kohoutky

významEditovat

  1. (zdrobněle) kohout
    • V podrostu se ukrývali dva bažantí kohoutci.
  2. druh účesu
    • Petruška nosila vlasy učesané na kohoutka.

překladyEditovat

  1. samec ptáka
  2. druh účesu

poznámkyEditovat

  1. Jindřich Šimon Baar: Jan Cimbura
  2. Karel Hlaváček: Mstivá kantilena
  3. Felix Háj: Školák Kája Mařík
  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-11-26, [cit. 2009-06-29]. Heslo kohoutek.

externí odkazyEditovat