Všimla si, že se Myšák na břiše páře. Situace vyžadovala okamžitou anestezi. Ořezala tužku v ořezávátku, až byla tenká jak jehla, a vbodla ji plyšákovi do místa vedle otevřené rány. Operace mohla začít.[1]
A podlehla, podlehla, vidím vám to na vočích, jak se tam blejská chtíč na kominický tělíčko! ― A co kdybych? ― Tak je s vámi oběma utrum. Vás bych nechal zaštepovat a kominíka bych si svázal a ořezávátkem na tužky bych mu okrouhal ten jeho hříšný úd... ― To že byste mohl...? ― A to já zase jo! Proč taky ne, když vy byste se mi mohla s ním zčubčit..[2]
„Sebranko jedna zatracená, přestanete už s těma sprosťárnama?“ Jenže sprosťárnám není zdaleka konec a alkohol táhne z huby. Jak je tak posloucháš žvástat páté přes deváté, uvědomuješ si, že to nejsou žádná ořezávátka, jinak by to ostatně na vesnické kádry dotáhnout ani nemohli.[3]
Považovat duel za předem vyhraný by však bylo chybou. Na stadion v Jiráskově ulici nepřijedou žádná ořezávátka. Jihočeši aktuálně počítají sérii osmi zápasů v řadě bez porážky.[4]