okénko

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔɔkɛːŋkɔ]

dělení

• okén-ko

varianty

• okýnko
• (nářečně) vokýnko, okynko, okenko

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	okénko	okénka
genitiv	okénka	okének
dativ	okénku	okénkům
akuzativ	okénko	okénka
vokativ	okénko	okénka
lokál	okénku	okénkách
instrumentál	okénkem	okénky

význam

1. (zdrobněle) okno
   • Nad těmito okny umístěna jsou tři románská okénka podvojná, rozdružená kulatým sloupkem; tato okénka otevírají se do triforia, které zde obíhá ve tlouštce zdi kolem oltářnice a jest rovněž architektonickou zvláštností. Na vnější stranu prolomena zeď této chodby třemi velkými úzkými románskými okénky: poněvadž tato strana chrámu jest obrácena k hradební zdi, která zde nedaleko spadá hluboko proti městu, možno vysloviti domněnku, že zmíněné triforium se svými jako střílny úzkými třemi okénky na venek mělo druhdy účel obranný. Konečně již v samé klenbě oltářnice jsou v polygonu ještě tři okénka zvenčí okrouhlá, vnitř pak prodlužující se v obyčejnou podobu podlouhlých, polokruhem sklenutých okének románských.
   • U okna (první sloka)

Okénko zářivé,
svlačec je věnčí,
do malé komůrky
dívám se z venčí.

1. jeden ze snímků na filmovém pásu
2. část formuláře, zpravidla ve tvaru obdélníku, pro vyplnění údajů
3. průhled nad dotykem stehen

související

• okénkový
• odokénkovat
• okénkaření

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2019-02-06]. Heslo okénko.
• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971. Heslo okénko.
• Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957. Heslo okénko.

externí odkazy

• Rozcestník Okénko ve Wikipedii