Otevřít hlavní menu

češtinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [skɔnt͡ʃɪt]

děleníEditovat

  • skon-čit

slovesoEditovat

  • dokonavé

časováníEditovat

Oznamovací způsob
Osoba Číslo jednotné Číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
Budoucí čas skončím skončíš skončí skončíme skončíte skončí
Rozkazovací způsob
Osoba Číslo
jednotné
Číslo množné
2. 1. 2.
skonči skončeme skončete
Příčestí
Rod Číslo jednotné Číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
Činné skončil skončila skončilo skončili skončily skončila
Trpné skončen skončena skončeno skončeni skončeny skončena
Přechodníky
Rod Číslo jednotné Číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
Minulý skončiv skončivši skončivše

významEditovat

  1. přestat s činností
    • V práci skončil o hodinu dřív.
  2. špatně dopadnout
    • Skončil na záchytce.
  3. zemřít
    • Skončil pod koly tramvaje.
  4. ukončit s nějakým výsledkem
    • Skončila ve firemním závodě na posledním místě.

překladyEditovat

  1. přestat s činností
  2. dopadnout špatně
  3. umístit se

souvisejícíEditovat