vyvracet

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈvɪvrat͡sɛt]

dělení

• vy-vra-cet

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní
• k dokonavému vyvrátit

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	vyvracím	vyvracíš	vyvrací	vyvracíme	vyvracíte	vyvracejí/vyvrací

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	vyvracej	vyvracejme	vyvracejte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	vyvracel	vyvracela	vyvracelo	vyvraceli	vyvracely	vyvracela
trpné	vyvracen	vyvracena	vyvraceno	vyvraceni	vyvraceny	vyvracena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	vyvraceje	vyvracejíc	vyvracejíce

význam

1. porážet něco, co má kořeny, je ukotvené nebo částečně zapuštěné pod povrch
   • V noci, jako když řádí vichřice, stromy se vyvracely, kácely, praskaly, štípaly, jak když tisíce sekyr bije po lese, do rána zmizel celý les (…)
2. proti nějakému tvrzení, názoru, podezření apod. uvádět takové argumenty, aby přestalo být uvěřitelné či obhajitelné
   • Gautier v své výborné studii o Baudelairovi vyvrací domněnku, že by hlavní příčinou paralysy básníkovy bylo nezřízené požívání hašiše a opia.

související

• vyvrátit
• vývrat
• vyvratitelný
• vyvracení
• vyvrácení