Možná hledáte bělina nebo Belina.

čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [bjɛlɪna]

dělení

editovat
  • Bě-li-na

podstatné jméno (1)

editovat
  • rod ženský
  • vlastní jméno

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ Bělina Běliny
genitiv Běliny Bělin
dativ Bělině Bělinám
akuzativ Bělinu Běliny
vokativ Bělino Běliny
lokál Bělině Bělinách
instrumentál Bělinou Bělinami

význam

editovat
  1. (zastarale) Bílina; město v Ústeckém kraji[1][2]
    • Matěj z Běliny[3]
  2. (zastarale) Bílina; řeka v Ústeckém kraji
    • Hle, za oněmi horami v Lemuzích je řeka neveliká, Bělina jménem. Blízko té řeky je dědina, v ní Stadiců rod.[4]
  3. (zastarale) vlastní jméno pro dívku[5]
    • S láskou, s uctivostí, a s vroucí netrpělivostí vás očekává starosta Anno, hradu tohoto pán, s Bělinou, s krásnou dcerou svou[6]
  4. vlastní jméno pro krávu, klisnu nebo jiné bílé či bělavé zvíře samičího pohlaví
    • Bělina byla krotké telátko, neublížila by ani mouše.[7]
    • Bělina, slezský norický kůň[8]

související

editovat

podstatné jméno (2)

editovat
  • rod mužský životný
  • vlastní jméno

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ Bělina Bělinové
genitiv Běliny Bělinů
dativ Bělinovi Bělinům
akuzativ Bělinu Běliny
vokativ Bělino Bělinové
lokál Bělinovi Bělinech
instrumentál Bělinou Běliny

význam

editovat
  1. české mužské příjmení
    • Karel Bělina stál za vznikem děčínské via ferraty, první podobné horolezecké cesty v centru města v České republice.[9]
  2. vlastní jméno pro kocoura, psa nebo jiné bílé či bělavé zvíře samčího pohlaví
    • Bělina; Asi roční kocour byl nalezen v Doksech u Kladna.[10]
    • ovčácký pes Bělina zuby cenil, vybrané ovečky z rohu do rohu košiaru naháněl[11]

související

editovat

poznámky

editovat
  1. Příruční slovník jazyka českého a kartotéka lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2019-08-12]. Karta Bělina.
  2. Příruční slovník jazyka českého a kartotéka lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2019-08-12]. Karta Bělina.
  3. Příruční slovník jazyka českého a kartotéka lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2019-08-12]. Karta Bělina.
  4. JIRÁSEK, Alois. Stáré pověsti české. 3. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1959. Dostupné na Wikizdrojích: Staré pověsti české/O Libuši. Kapitola O Libuši, s. 27-31.
  5. Příruční slovník jazyka českého a kartotéka lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2019-08-12]. Karta Bělina.
  6. Příruční slovník jazyka českého a kartotéka lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2019-08-12]. Karta Bělina.
  7. Luccien. Kačenka a telátko Bělina. Liter.cz, 2017-04-17, [cit. 2019-08-12]. Dostupné online.
  8. Luccien. 67/718 Bělina. ASCHK ČR, 2015-06-03, [cit. 2019-08-12]. Dostupné online.
  9. VANŽURA, Alexandr. VIDEO: Emoce na zastupitelstvu: Tvůrce ferraty Bělina vrátil Děčínu Cenu města!. Děčínský deník.cz [online]. 2016-10-20 [cit. 2019-08-12]. Dostupné online.
  10. Bělina. Devět životů, 2015-05-01, [cit. 2019-08-12]. Archivovaná verze na Webarchive. Dostupné online.
  11. PLACÁK, Petr. Jak nevznikly Tuctové dějiny českých zemí. Babylon, 2014-12-08, roč. XXIII, čís. 4, s. příloha, I. Dostupné online.

externí odkazy

editovat