Příloha:Varianty (čeština)

Některá slova se vyskytují ve více ustálených formách. Ty se označují jako varianty.

Hláskové varianty

editovat

Hláskové varianty jsou ty formy slova, které se liší tím, že se na témže místě ve slově objevuje jiná hláska („písmeno“). Může se jednat o:

  1. samohlásky různé kvantity, např.:
  2. samohlásky různé kvality, např.:
  3. samohláska a nula (prázdné místo), např.:
  4. odlišné souhlásky, např.:
  5. pravopisné varianty, např.:

Tvaroslovné varianty

editovat

Tvaroslovné varianty jsou ty, které se liší souborem mluvnických tvarů. Nejčastěji se jedná o případy, kdy slovo existuje ve více rodových kategoriích.

  1. rodu mužského a rodu ženského jsou slova jako:
  2. rodu mužského a rodu středního jsou slova jako:
  3. rodu ženského a rodu středního jsou slova jako:
  4. některá slova jsou též současně v rodu mužském životném i neživotném:

Slovotvorné varianty

editovat

Slovotvorné varianty jsou odvozeniny od stejného základu stejného slovotvorného typu a se shodným významem. Je-li význam odlišný, o slovotvorné varianty se nejedná (variantami nejsou např. průvodceprůvodčí, ředitelřidič, strojírnastrojovna). Původní varianty se někdy vývojem jazyka odlišují a stávají se z nich samostatná slova, variantami původně byla např. slova dělodílo, sedlosídlo nebo městomísto. Někdy je proto nesnadné rozhodnout, zda se „ještě“ jedná o varianty nebo „už“ o samostatná slova. Rozhodující je naprostá totožnost významu a užití. Pokud se významy odlišují, jedná se o slovotvorná synonyma, nikoli o varianty. Slovotvornými synonymy jsou např. stařecstařík, hlavičkahlavinka, hrahraní.

Slovotvorné varianty se vyskytují u mnoha slovotvorných typů, např.:

Použitá literatura

editovat
  • HAUSER, Přemysl. Nauka o slovní zásobě. Praha : Státní pedagogické nakladatelství n.p., 1980. S. 12-13.