| pád \ číslo |
jednotné |
množné |
| nominativ |
hlavička |
hlavičky |
| genitiv |
hlavičky |
hlaviček |
| dativ |
hlavičce |
hlavičkám |
| akuzativ |
hlavičku |
hlavičky |
| vokativ |
hlavičko |
hlavičky |
| lokál |
hlavičce |
hlavičkách |
| instrumentál |
hlavičkou |
hlavičkami |
- (zdrobněle) hlava
- Petříku, vezmi si čepičku na hlavičku, ať ti není zima.
- Náš doktor nesvítí,/ honí živobytí,/ pokývá hlavičkú,/ dívá sa trubičkú,/ do ucha, do řiti.[1]
- rozšířená část hřebíku, nýtu apod.
- Netrefíte-li kladivem hlavičku hřebíku, uhodíte se do prstu.
- horní část dokumentu či stránky papíru zpravidla obsahující adresu nebo alespoň logo vystavitele
- Náš nový hlavičkový papír má v hlavičce logo firmy.
- (ve sportu) způsob odehrání míče ve fotbalu pomocí hlavy
- Útočník našeho týmu dal v závěru utkání gól hlavičkou.
- (expresivně) někdo bystrý, inteligentní (zejména dítě)
- Ten váš Toník, to je ale hlavička! Přišel na řešení úplně sám!
- (expresivně) úder hlavou (zpravidla do čela nebo hrudi druhého člověka)
- Za hlavičku řediteli školy dostal rodič podmínku[2]
