| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
hlavička
|
hlavičky
|
| genitiv
|
hlavičky
|
hlaviček
|
| dativ
|
hlavičce
|
hlavičkám
|
| akuzativ
|
hlavičku
|
hlavičky
|
| vokativ
|
hlavičko
|
hlavičky
|
| lokál
|
hlavičce
|
hlavičkách
|
| instrumentál
|
hlavičkou
|
hlavičkami
|
- (zdrobněle) hlava
- Petříku, vezmi si čepičku na hlavičku, ať ti není zima.
- Náš doktor nesvítí,/ honí živobytí,/ pokývá hlavičkú,/ dívá sa trubičkú,/ do ucha, do řiti.[1]
- rozšířená část hřebíku, nýtu apod.
- Netrefíte-li kladivem hlavičku hřebíku, uhodíte se do prstu.
- horní část dokumentu či stránky papíru zpravidla obsahující adresu nebo alespoň logo vystavitele
- Náš nový hlavičkový papír má v hlavičce logo firmy.
- (ve sportu) způsob odehrání míče ve fotbalu pomocí hlavy
- Útočník našeho týmu dal v závěru utkání gól hlavičkou.
- (expresivně) někdo bystrý, inteligentní (zejména dítě)
- Ten váš Toník, to je ale hlavička! Přišel na řešení úplně sám!
- (expresivně) úder hlavou (zpravidla do čela nebo hrudi druhého člověka)
- Za hlavičku řediteli školy dostal rodič podmínku[2]
—
—
- —
- —
- záhlaví
- —
- hlava
