- vlastnost toho, kdo se umí vyhnout (radši vyhýbá) střetům, konfliktům; kdo je bezkonfliktní
- projev, skutek či jednání někoho, kdo je bezkonfliktní
- vlastnost něčeho, co je bezkonfliktní
pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
nominativ
|
bezkonfliktnost
|
bezkonfliktnosti
|
genitiv
|
bezkonfliktnosti
|
bezkonfliktností
|
dativ
|
bezkonfliktnosti
|
bezkonfliktnostem
|
akuzativ
|
bezkonfliktnost
|
bezkonfliktnosti
|
vokativ
|
bezkonfliktnosti
|
bezkonfliktnosti
|
lokál
|
bezkonfliktnosti
|
bezkonfliktnostech
|
instrumentál
|
bezkonfliktností
|
bezkonfliktnostmi
|
- nekonfliktnost, konciliantnost, smířlivost
- konfliktnost, hašteřivost, svárlivost, hádavost, agresivita