Možná hledáte Ochota nebo ochotą.

čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈʔɔxɔta]

dělení

editovat
  • ocho-ta

etymologie

editovat

Praslovanské *ochota je patrně od *chotěti (ze kterého je také odvozeno chtít, chuť či choť) nejasného původu.[1] Srovnej též např. ruské охота či polské ochota. Alternativním vysvětlením (na základě staroruské podoby ochvota) je souvislost se staročeským ochviti („rozněcovat“, „rozpálit“).[2]

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ ochota ochoty
genitiv ochoty ochot
dativ ochotě ochotám
akuzativ ochotu ochoty
vokativ ochoto ochoty
lokál ochotě ochotách
instrumentál ochotou ochotami

význam

editovat

překlady

editovat
  1. připravenost naplnit požadavky

synonyma

editovat
  1. vstřícnost, (řidčeji) ochotnost

antonyma

editovat

související

editovat

polština

editovat

výslovnost

editovat

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
Substantivum singulár plurál
nominativ ochota ochoty
genitiv ochoty ochot
dativ ochocie ochotom
akuzativ ochotę ochoty
instrumentál ochotą ochotami
lokál ochocie ochotach
vokativ ochoto ochoty

význam

editovat
  1. chuť (ve významu „nutkání, touha“)
  2. ochota

synonyma

editovat

antonyma

editovat

související

editovat

slovenština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈʔɔxɔta]

dělení

editovat
  • ocho-ta

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
Substantivum singulár plurál
nominativ ochota ochoty
genitiv ochoty ochôt
dativ ochote ochotám
akuzativ ochotu ochoty
lokál ochote ochotách
instrumentál ochotou ochotami

význam

editovat

antonyma

editovat

související

editovat

poznámky

editovat
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Verze 1.0. Leda, 2007. Heslo „ochota“
  2. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „ochota“, s. 411.

externí odkazy

editovat