oxidovat

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔksɪdɔvat]

dělení

• oxi-do-vat

sloveso

• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	oxiduji (hovorově: oxiduju)	oxiduješ	oxiduje	oxidujeme	oxidujete	oxidují (hovorově: oxidujou)

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	oxiduj	oxidujme	oxidujte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	oxidoval	oxidovala	oxidovalo	oxidovali	oxidovaly	oxidovala

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	oxiduje	oxidujíc	oxidujíce

význam

1. (odborně) slučovat se s kyslíkem / ztrácet elektrony
2. (hovorově, slangově) být někde, přičemž se to mluvčímu nelíbí; obtěžovat někoho svou přítomností
   • Hostinská věděla, že když toho norka pustí do hospody, tak tam bude zas jenom oxidovat a nic z toho.
   • Jenom tady oxiduje!

překlady

1. slučovat se s kyslíkem

   • angličtina: oxidate
   • francouzština: oxyder
   • němčina: oxidieren
   • slovenština: oxidovať
2. být někde

synonyma

1. okysličovat; korodovat; reznout
2. vysedávat, otravovat, obtěžovat, srát

antonyma

1. redukovat
2. —

související

• neoxidovat
• oxidovat se
• oxid
• oxidování