světit

čeština

výslovnost

• IPA: [svjɛcɪt]

dělení

• svě-tit

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	světím	světíš	světí	světíme	světíte	světí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	svěť	svěťme	svěťte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	světil	světila	světilo	světili	světily	světila
trpné	svěcen	svěcena	svěceno	svěceni	svěceny	svěcena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	světě	světíc	světíce

význam

1. (církevní) (světit něco) formálně a obřadně uvádět (objekt) do stavu, v němž je od věřících očekáván k objektu zvláštní respekt
2. (církevní) (světit někoho) rituálně, například biskupským vztahováním rukou, prohlásit za křesťanského kněze
   • Mučedník pater Josef Toufar, protagonista aféry kolem tzv. číhošťského zázraku, byl svěcen dne 29.června 1940.
3. (přeneseně) činit svatým
   • Oproti jejím názorovým oponentům ji takřka světí její mnohaletá, neúnavná práce pro disent.
   • Účel ne vždy světil prostředky.
4. dodržovat pravidla či obřady, příslušné k určitému svátku

překlady

1. —
2. —
3. —
4. dodržovat pravidla svátku

   • francouzština: célébrer

synonyma

1. vysvěcovat
2. ordinovat
3. posvěcovat, ospravedlňovat
4. —

přísloví, rčení a pořekadla

• účel světí prostředky

související

• posvětit
• vysvětit
• svěcení
• svěcený
• světec
• svatý

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-02-03]. Heslo světit.