svatokrádež

češtinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [ˈsvatɔkraːdɛʃ]

děleníEditovat

  • sva-to-krá-dež

podstatné jménoEditovat

  • rod ženský

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ svatokrádež svatokrádeže
genitiv svatokrádeže svatokrádeží
dativ svatokrádeži svatokrádežím
akuzativ svatokrádež svatokrádeže
vokativ svatokrádeži svatokrádeže
lokál svatokrádeži svatokrádežích
instrumentál svatokrádeží svatokrádežemi

významEditovat

  1. znesvěcení, zneuctění posvátného (náboženského) předmětu (např. eucharistie, výtisku koránu), místa (např. kostela, hřbitova) nebo osoby (svedení řeholnice)
  2. (lidově) krádež posvátného předmětu
    • Jeden člověk ve Zhoři taky vyoral nějakej kalich na poli, kterej pocházel ze svatokrádeže a byl tam schovanej na lepší doby, až se na to zapomene, a považoval to taky za pokyn boží a šel, místo aby jej rozšmelcoval, k panu faráři s tím kalichem, že prý ho chce darovat kostelu.[1]
  3. (přeneseně) znesvěcení; takové zacházení s předmětem či ideou, zejména nějakým způsobem vznešenými, které mluvčí považuje za poškozující, znevažující, nemyslitelné
    • »Mate pravdu,« pravil Challenger. »Cítil jsem vždy, že by to bylo svatokrádeží, odvraceti mozek, schopný nejvyššího, vlastního bádání k předmětům méně důležitým. A proto jsem také se vší přísností odporoval každému školnímu určení.«[2]
    • Nechtěl myslet na to, jak tady budou žít cizí lidé a používat jejich věci. Zanechat všechno tak, jak to je, aby si to užíval někdo jiný, mu připadalo jako svatokrádež, jako porušení soukromí a intimity, jež spolu v těchto místnostech sdíleli. Je mi fuk, že je rozumné prodat všechno, jak to stojí a leží, Lilly. Na to kašlu![3]

překladyEditovat

  1. znesvěcení posvátného předmětu či místa
  2. krádež posvátného předmětu

souvisejícíEditovat

poznámkyEditovat

  1. Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
  2. Arthur Conan DOYLE: For once I was the Hero, z angličtiny přeložil J. Hokra, Praha 1925
  3. Sandra BROWN: Mrazivý chlad, z angličtiny přeložila Marie Válková, nakl. Ikar, Praha 2007 — cit. dle Korpus.cz

externí odkazyEditovat