tlumočník

češtinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [ˈtlʊmɔt͡ʃɲiːk]

děleníEditovat

  • tlu-moč-ník

podstatné jméno (1)Editovat

  • rod mužský životný

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ tlumočník tlumočníci
genitiv tlumočníka tlumočníků
dativ tlumočníku / tlumočníkovi tlumočníkům
akuzativ tlumočníka tlumočníky
vokativ tlumočníku tlumočníci
lokál tlumočníku / tlumočníkovi tlumočnících
instrumentál tlumočníkem tlumočníky

významEditovat

  1. ten, kdo ústně překládá z jednoho jazyka do druhého
  2. ten, kdo zprostředkovává sdělení někoho jiného

překladyEditovat

  1. člověk, který překládá ústně

synonymaEditovat

  1. překladatel

souvisejícíEditovat

podstatné jméno (2)Editovat

  • rod mužský životný

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ tlumočník tlumočníci
genitiv tlumočníka tlumočníků
dativ tlumočníku / tlumočníkovi tlumočníkům
akuzativ tlumočníka tlumočníky
vokativ tlumočníku tlumočníci
lokál tlumočníku / tlumočníkovi tlumočnících
instrumentál tlumočníkem tlumočníky

významEditovat

  1. (zastarale) řemeslník vyrábějící tlumoky[1]

souvisejícíEditovat

poznámkyEditovat

  1. Milada Nedvědová. Staročeské názvy tlumočník a tlumač. Naše řeč, 1983, roč. 66, čís. 3. Dostupné online. ISSN 0027-8203.