opovržení

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈˀɔpɔvr̩ʒɛɲiː]

dělení

• opo-vr-že-ní

podstatné jméno

• rod střední
• abstraktum

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	opovržení	opovržení
genitiv	opovržení	opovržení
dativ	opovržení	opovržením
akuzativ	opovržení	opovržení
vokativ	opovržení	opovržení
lokál	opovržení	opovrženích
instrumentál	opovržením	opovrženími

význam

1. subjektivní pocit výrazné morální převahy nad někým, mluvčího dojem, že on(a) je kvalitativně lepší
   • Pan Römpler odchází; číšníci se na něj dívají s pohledem, v němž se mísí lhostejnost s trochou opovržení.
2. situace, kdy většina společnosti cítí opovržení (1) vůči někomu
   • Pan císařský prokurátor ho obžaloval, že chtěl tupením a úšklebným vypisováním naši ústavu v opovržení uvést; ale pan Havlíček, nezvoliv si k tomu ani žádného advokáta, dokázal mu velmi důkladně, že to neučinil.

překlady

1. pocit velké mravní převahy

   • angličtina: contempt, disdain
   • francouzština: dédain m, mépris m
   • latina: contemptus m
   • němčina: Verachtung ž, Verschmähung
   • ruština: пренебрежение, презрение
   • řečtina: περιφρόνηση ž
   • španělština: desdén m
2. —

synonyma

1. pohrdání, despekt
2. zahanbení, potupa

fráze a idiomy

• zahrnout/zahrnovat (někoho) opovržením

související

• opovrženíhodný
• opovržlivý
• opovrhovat
• opovrhnout