pokřtít

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈpɔkr̝̊ciːt]

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	pokřtím	pokřtíš	pokřtí	pokřtíme	pokřtíte	pokřtí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	pokřti	pokřtěme	pokřtěte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	pokřtil	pokřtila	pokřtilo	pokřtili	pokřtily	pokřtila
trpné	pokřtěn	pokřtěna	pokřtěno	pokřtěni	pokřtěny	pokřtěna

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	pokřtiv	pokřtivši	pokřtivše

význam

1. provést křest (obřad přijetí do křesťanské církve)
   • Předtím však vymyslil si jednoroční dobrovolník Otto Katz náramně slavnou věc. Dal se pokřtít. Obrátil se ke Kristu, aby mu pomohl udělat kariéru.
2. (přeneseně) na veřejné akci slavnostního rázu veřejně prezentovat nové dílo (zprav. knihu nebo hudební desku), což bývá doprovázeno jejím (většinou neformálním) „posvěcením“ obdobným způsobem jako při křesťanském křtu (křtěné dílo je polito několika kapkami vody nebo nápoje, např. šampaňského, dílo má kmotra apod.)

související

• křtít
• křest
• křtitel, křtěnec, novokřtěnec
• křtitelnice
• překřtít