rozčilovat

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈrɔst͡ʃɪlɔvat]

dělení

• roz-či-lo-vat

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	rozčiluji / rozčiluju	rozčiluješ	rozčiluje	rozčilujeme	rozčilujete	rozčilují / rozčilujou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	rozčiluj	rozčilujme	rozčilujte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	rozčiloval	rozčilovala	rozčilovalo	rozčilovali	rozčilovaly	rozčilovala
trpné	rozčilován	rozčilována	rozčilováno	rozčilováni	rozčilovány	rozčilována

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	rozčiluje	rozčilujíc	rozčilujíce

význam

1. činit neklidným, vyvolávat u někoho hněv či nelibost doprovázený pocitem netrpělivosti
   • Vždycky mě hrozně rozčilovalo, když se houpala na židli.
   • Zazvonila-li Alžběta u dveří jejího bytu, nemohouc dočkati se otevření po několikerém zaklepání, plísnila ji paní, aby nezvonila, že ji ten zvuk rozčiluje.
   • Nesmysl, mínil Prokop, nějaká sugesce či co; čichal jsem příliš dlouho ostré zápachy laboratoře. A přece ho to trýznivě rozčilovalo.

překlady

1. vyvolávat netrpělivost či hněv

   • angličtina: annoy, irritate, exasperate, irk, aggravate
   • francouzština: agacer, énerver
   • němčina: aufregen, ärgern
   • ruština: расстраивать, волновать
   • řečtina: εκνευρίζω, πειράζω, ενοχλώ, ερεθίζω

synonyma

1. štvát, iritovat, dráždit, zlobit, popouzet, dopalovat, (expresivně) pít krev, (v obecném jazyce, expresivně) krkat, sejřit, (vulgárně) srát

antonyma

1. konejšit, chlácholit, uklidňovat

související

• rozčílit
• rozčílit se
• rozčilovat se
• rozčilení
• rozčilující
• čilý