Wikislovník

kocanda

Možná hledáte Kocanda nebo kočanda.

čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈkɔt͡sanda]

dělení

editovat
  • ko-can-da

podstatné jméno (1)

editovat
  • rod ženský

etymologie

editovat

Slovo je homonymní, má více různých významů s odlišným původem. O dřívějším hojném užívání svědčí množství osad, částí osad, hospod, mlýnů, mysliven,[1][2] kováren, ale i zahrad[3] pojmenovaných Kocanda. Marie Nováková a Pavel Štěpán našli při průzkumu pramenů více než 180 výskytů toponyma Kocanda (včetně těch s jiným pravopisem).[4][5] Existuje rovněž příjmení Kocanda.[6][7]

Výkladů původu je celá řada a dodnes nepanuje shoda na tom, který je správný. Existují tři kandidáti na význam, podle nějž vznikla většina místních pojmenování, a různé názory, který z těchto významů je původní a který odvozený.

  1. „hostinec na okraji vesnice“
    • Nejstarší zmínka je v táborské černé knize z roku 1603 týkající se jakési Manky, šenkýřky na kocandě.[2] Řada pozdějších prací o původu slova přebírá jako nejpravděpodobnější výklad Machka,[8][9] ale existují i další teorie a názory:

      • Podle Machka nejde o původní význam slova, ale zúžený ze „skupina domků bezzemků a chalupníků“, viz význam 3.[2]
      • Dle Jungmanna jde o význam přenesený z významu 2, tj. od „trh na předměstí“ a přes něj pocházející z kotec („bouda, kramářská bouda“).[10] K původu z kotec se přiklánějí i další badatelé.[11][12]
      • Odvozeno ze západomoravského kocat („tlachat“).[13][14] Tento výklad se setkal s odmítnutím, protože v Čechách se místo kocat vždy používalo jen kecat.[2][15] Najdou se jak nové práce, které jej označují za překonaný,[9] tak i práce chápající jej jako pravděpodobný.[16]
      • Z nářečního slovesa kocati se s významem „mazliti se (milostně)“, které samo souvisí s kořenem kot- ve slovech jako je kočka.[17][18][19] K tomu Machek namítá, že kocati se je expresívní druhotvar ke kochati se a že tohoto slova se užívá v nářečí jen k označení mazlení se s dětmi, takže pojmenovat podle toho hospodu (kde dochází k milování) by bylo krajně podivné.[2] Opačného názoru byl Ivan Vávra, který upozorňoval na nápadnou skutečnost, že součástí takto nazvaných hospod byla vždy velká místnost sloužící jako tančírna.[20][21]
      • Z německého kotzen nebo kutzen („kuckat se, vykašlávat, zvracet“).[22][23]
      • Z německého povzdechu Gott sei Dank („bohu buď dík, bohu díky“),[24] popřípadě Gott sei Da („bůh buď tu“),[9] což bylo v některých případech doloženo i užíváním nebo vývěsním štítem hostince.[25][9] Panuje však shoda v tom, že jde o lidovou etymologii. Němci takto své kocandy nenazývají a německý název je tedy spíše sekundární.[2][26]
      • Zkomolením německého ganz am Ende („úplně na konci“).[27] Jde však nejspíš také o příklad lidové etymologie.[2]
  2. „trh na předměstí“
    • Podle Jungmanna je tento význam prvotní a hlavní,[10] mlčky předpokládaje, že je odvozený ze slova kotec („kramářská bouda“).[22] Machek ale zpochybňuje, že vůbec kdy šlo o nějaký skutečně rozšířený význam slova.[2]
  3. „skupina domků patřících bezzemkům nebo drobným chalupníkům“, popř. „skupina nuzných domků na okraji osady“
    • Podle Machka jde o ztracený nejstarší vlastní význam slova, pod nímž se rozšířilo do pojmenování různých míst a od něhož byly odvozeny významy 1a) i 1b). Vzniklo domácím odvozením pomocí přípony -anda z německého plurálu Kotsassen („chalupníci, sourozenci dědiců statků, kteří se museli spokojit jen s malým dědictvím“). Slovo Kotsate je poměrně starobylé, vyskytovalo se v severním Německu a v Brabantsku, ale jako cotsetes jej lze nalézt i v Anglii. Jde o složeninu z kot- („bouda“) a -sat-j, kde z kot- vychází i české slovo kotec.[2] Alternativní výklad původu slova Kotsassen nabízí Stručný etymologický slovník, který praví, že je to složenina z Kote („chatrč“) a *Sasse („usedlík“).[8]

    • Podle Machkovy teorie došlo v českých zemích k rozšíření slova kocanda ve chvíli, když po první německé kolonizaci docházelo ke kolonizaci vnitřní, na základě německého práva. V německém právu zůstával na rodném statku jen prvorozený a jeho zbylí sourozenci odcházeli jen drobně zaopatřeni, což byl rozdíl oproti předchozím zvyklostem českého obyvatelstva, mezi nímž byla rozšířena tzv. zádruha, která spočívala v tom, že neprvorození sourozenci zůstávali na domovském statku.[2] Původní význam později vymizel, ale je zajímavé, že Slovník nespisovné češtiny z roku 2006 uvádí opět slovo kocanda pod tímto významem jako součást současné obecné mluvy.[28]

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ kocanda kocandy
genitiv kocandy kocand
dativ kocandě kocandám
akuzativ kocandu kocandy
vokativ kocando kocandy
lokál kocandě kocandách
instrumentál kocandou kocandami

význam

editovat
  1. (zastarale) (zájezdní) hospoda, většinou stojící za vsí nebo o samotě[10][29][30]
  2. (zastarale) trh na předměstí[10]
  3. (v obecném jazyce) skupina nuzných domků na okraji vesnice[28][31][28]

související

editovat

fráze a idiomy

editovat

podstatné jméno (2)

editovat
  • rod ženský

etymologie

editovat

Od slova kocati („pleskat, třísnit“), moravské varianty od kecati.[2] V pražském dialektu slovu kocanda odpovídalo kecanda (toto slovo znal již Jungmann[34]).[2]

Další výklady označuje Machek za chybné.[2] Jeden z nich vidí původ v německém kotzen („blít, zvracet, vrhnout“), kde kocanina, kocanda má odpovídat slovu blivanina.[17] Druhý hledá naopak souvislost ve slově kocati se, pokocati se („pomazliti se, pomilovati se“), významově spojeném s líbáním. Lidem, kteří se rádi líbají, se říká lízal, lízalka, voliza, takže sladká švestková šťáva kocanda, kterou děti rádi olizují, by odpovídala slovu lízačka.[19]

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ kocanda kocandy
genitiv kocandy kocand
dativ kocandě kocandám
akuzativ kocandu kocandy
vokativ kocando kocandy
lokál kocandě kocandách
instrumentál kocandou kocandami

význam

editovat
  1. (zastarale) šťáva vznikající při sušení švestek[10][29]

podstatné jméno (3)

editovat
  • rod ženský

etymologie

editovat

Z brněnského koc (nebo kchoc, z něhož vycházejí také verze kocna, kchocna, kocála, kchocála téhož významu), odvozeného z vídeňského Kotz („(v argotu) dívka, milenka“, původně „kočka“), jemuž odpovídá německé Katze. Z toho vychází i obdobný význam českého kočka.[35][36]

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ kocanda kocandy
genitiv kocandy kocand
dativ kocandě kocandám
akuzativ kocandu kocandy
vokativ kocando kocandy
lokál kocandě kocandách
instrumentál kocandou kocandami

význam

editovat
  1. (nářečně) (brněnsky) dívka[28]

synonyma

editovat
  1. koc, kocna, kocála

podstatné jméno (4)

editovat
  • rod ženský

etymologie

editovat

Rozšířeno jen na Novohradsku a Kladsku. Odvozeno od slova kocábka, které znamená kromě posměšného „loďka“, také „vozík v dole“ (dle Jungmanna je to v hornictví „truhla, v níž se ruda po dolové uličce vozí“[10]), další původ nejasný.[37][2]

Existuje i jiný výklad, který si všímá toho, že bryčky mají často proutěnou korbu, a vidí souvislost s německým Kötze (kotze, „proutěný koš, zavěšovaný soumarům po stranách hřbetu“), přičemž poukazuje i na to, že z německého slova vychází i polské koc („rákosová síť na lovení ryb“).[17]

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ kocanda kocandy
genitiv kocandy kocand
dativ kocandě kocandám
akuzativ kocandu kocandy
vokativ kocando kocandy
lokál kocandě kocandách
instrumentál kocandou kocandami

význam

editovat
  1. (zastarale) lehký vozík[29]
    • Jako zběsilí vjeli do nádvoří oba koňští handlíři bratří Řehákové a šedivý Korda […] a s nimi Domáň. […] Smějíce se složili Dománě […] a Korda řídě koně, otočil lehkou kocandu a zase branou ven.[38]

synonyma

editovat
  1. vozík, bryčka

podstatné jméno (5)

editovat
  • rod ženský

etymologie

editovat

Toto slovo bylo uváděno ve starších slovnících. Podle Machka se tento význam dostal do dalších slovníků mechanickým převzetím ze slovníku Dobrovského, za jehož doby šlo patrně pouze o místní výtvor, který brzy vymizel. Vzhledem k zdůrazněné hubenosti by mohl být odvozen z významu 1c), tj. šlo by buďto o husu přímo chovanou v chalupách bezzemků, anebo o metaforu poukazující na to, že vzhled ptáka nasvědčuje chovu ve stejně nuzných poměrech.[2]

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ kocanda kocandy
genitiv kocandy kocand
dativ kocandě kocandám
akuzativ kocandu kocandy
vokativ kocando kocandy
lokál kocandě kocandách
instrumentál kocandou kocandami

význam

editovat
  1. (zastarale) hubená husa[10][7]

poznámky

editovat
  1. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny. 1. vyd. Díl II. CH–L. Praha : Česká akademie věd a umění, 1949. 706 s. Heslo „Kocanda“, s. 268.
  2. ↑ 2,00 2,01 2,02 2,03 2,04 2,05 2,06 2,07 2,08 2,09 2,10 2,11 2,12 2,13 2,14 MACHEK, Václav. Výklady slov : Kocanda. Naše řeč, 1947, roč. 31, čís. 5–6. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  3. ↑ ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 203–215.
  4. ↑ NOVÁKOVÁ, Marie. Stati. Toponymum "KOCANDA". Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 1999, ročník XL. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-01-5. S. 145–149.
  5. ↑ ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 214, 215.
  6. ↑ NOVÁKOVÁ, Marie. Stati. Toponymum "KOCANDA". Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 1999, ročník XL. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-01-5. S. 149.
  7. ↑ 7,0 7,1 KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammatiko-fraseologický. Díl 1., A-M. Praha : Josef Kolář, 1878. Heslo Kocanda, str. 715.
  8. ↑ 8,0 8,1 HOLUB, Josef; LYER, Stanislav; LUTTERER, Ivan. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. Heslo „kocanda“, s. 229.
  9. ↑ 9,0 9,1 9,2 9,3 DAVID, Jaroslav, ROUS, Pavel. Neviditelní svědkové minulosti : Místní a pomístní jména na Vysočině. Praha : Academia, 2006. ISBN 80-200-1454-3. Kapitola Kocanda, s. 70–71.
  10. ↑ 10,0 10,1 10,2 10,3 10,4 10,5 10,6 JUNGMANN, Josef. Slovník česko-německý. 2., nezměněné vyd. Díl II. K–O. Praha : Academia, 1990. Heslo „KOCÁB“, s. 92.
  11. ↑ NOVÁKOVÁ, Marie. Stati. Toponymum "KOCANDA". Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 1999, ročník XL. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-01-5. S. 145.
  12. ↑ TRÁVNÍČEK, František. Slovník jazyka českého. 4. vydání. Praha : Slovanské nakladatelství, 1952.
  13. ↑ BARTOŠ, František. Dialektický slovník moravský. Část I., A-ožvantať sa. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1905. Heslo kocat, s. 148.
  14. ↑ Kocanda. Naše řeč, 1933, roč. 17, čís. 6–7, s. 220. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  15. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny. 1. vyd. Díl II. CH–L. Praha : Česká akademie věd a umění, 1949. 706 s. Heslo „Kocanda“, s. 269.
  16. ↑ ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 206–207.
  17. ↑ 17,0 17,1 17,2 Kocanda. Naše řeč, 1924, roč. 8, čís. 1, s. 26–27. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  18. ↑ Kocanda. Naše řeč, 1933, roč. 17, čís. 10, s. 300. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  19. ↑ 19,0 19,1 Kocanda. Naše řeč, 1934, roč. 18, čís. 6–7, s. 217. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  20. ↑ VÁVRA, Ivan. Jména starých hospod. In ŠMILAUER, Vladimír. Onomastické práce : Sborník rozprav. 1. vyd. Praha : Místopisná komise ČSAV, 1968. s. 236.
  21. ↑ NOVÁKOVÁ, Marie. Stati. Toponymum "KOCANDA". Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 1999, ročník XL. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-01-5. S. 149.
  22. ↑ 22,0 22,1 Kucmánek. Naše řeč, 1930, roč. 14, čís. 5, s. 111. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  23. ↑ ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 203–215.
  24. ↑ PROFOUS, Antonín. O místních a zvláště pomístných jmenech v okrsku chrasteckém u Chrudimě. Národopisný věstník českoslovanský. Praha: Společnost národopisného muzea českoslovanského, 1918. Číslo 1, roč. 13. S. 29.
  25. ↑ Kocanda. Naše řeč, 1934, roč. 18, čís. 4, s. 121. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  26. ↑ ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 206.
  27. ↑ Kocanda. Naše řeč, 1934, roč. 18, čís. 8, s. 253. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  28. ↑ 28,0 28,1 28,2 28,3 HUGO, Jan, a kol. Slovník nespisovné češtiny. 2. vyd. Praha : MAXDORF, 2006. 460 s. ISBN 80-7345-098-4. Heslo „kocanda, kocna“, s. 187.
  29. ↑ 29,0 29,1 29,2 Ústav pro jazyk český Československé akademie věd. Příruční slovník jazyka českého. Díl II. K–M. Praha: Státní nakladatelství, 1937-1938. Heslo kocanda, s. 175.
  30. ↑ HAVRÁNEK, Bohuslav a kol. Slovník spisovného jazyka českého. Díl II, H–L. Druhé nezměněné vydání. Praha : Academia, 1989. Heslo „kocanda I“, s. 344.
  31. ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 866 s. Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. ISBN 80-7106-242-1. Heslo „kocanda“, s. 265.
  32. ↑ KOTT, František Štěpán. Příspěvky k Česko-německému slovníku zvláště grammatiko-fraseologickému. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1896. Heslo Kocandiť, str. 154.
  33. ↑ PRASEK, Vinc. Všehochuť. Selský archiv. Kniha IV. Olomouc: 1905. S. 62–63.
  34. ↑ JUNGMANN, Josef. Slovník česko-německý. 2., nezměněné vyd. Díl II. K–O. Praha : Academia, 1990. Heslo „KYNKULE“, s. 246.
  35. ↑ HUGO, Jan, a kol. Slovník nespisovné češtiny. 2. vyd. Praha : MAXDORF, 2006. 460 s. ISBN 80-7345-098-4. Heslo „koc, kocála, kchocála, kocanda, kocna, kočka“, s. 186, 187.
  36. ↑ NOVÁČEK, Otakar. Brněnská plotna. Brno: 1929. S. 38, 39, 48, 64.
  37. ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 866 s. Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. ISBN 80-7106-242-1. Heslo „kocanda“, s. 265.
  38. ↑ JIRÁSEK, Alois. U nás [IV. Zeměžluč., kap. XXXV.]. Zvon, 1903-07-31, roč. 3, čís. 45, s. 629a. Dostupné online [cit. 2018-07-08].

externí odkazy

editovat
  •   Rozcestník Kocanda ve Wikipedii
Citováno z „https://cs.wiktionary.org/w/index.php?title=kocanda&oldid=1232636“