ohraničený

čeština

výslovnost

• IPA: [ʔɔɦraɲɪt͡ʃɛniː]

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	ohraničený	ohraničený	ohraničená	ohraničené	ohraničení	ohraničené	ohraničené	ohraničená
genitiv	ohraničeného	ohraničeného	ohraničené	ohraničeného	ohraničených	ohraničených	ohraničených	ohraničených
dativ	ohraničenému	ohraničenému	ohraničené	ohraničenému	ohraničeným	ohraničeným	ohraničeným	ohraničeným
akuzativ	ohraničeného	ohraničený	ohraničenou	ohraničené	ohraničené	ohraničené	ohraničené	ohraničená
vokativ	ohraničený	ohraničený	ohraničená	ohraničené	ohraničení	ohraničené	ohraničené	ohraničená
lokál	ohraničeném	ohraničeném	ohraničené	ohraničeném	ohraničených	ohraničených	ohraničených	ohraničených
instrumentál	ohraničeným	ohraničeným	ohraničenou	ohraničeným	ohraničenými	ohraničenými	ohraničenými	ohraničenými

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	ohraničený
komparativ	ohraničenější
superlativ	nejohraničenější

význam

1. (ohraničený něčím) který podléhá mezím v prostoru a čase; který má svůj začátek a konec

překlady

1. • angličtina: limited, restricted
   • francouzština: limité, borné, fini, délimité
   • latina: finitus
   • němčina: begrenzt
   • nizozemština: beperkt, begrensd
   • polština: ograniczony
   • ruština: ограниченный
   • řečtina: περιορισμένος
   • turečtina: sınırlı, kısıtlı

synonyma

1. omezený, vytyčený, limitovaný, konečný, určený, definovaný, vymezený

antonyma

1. nekonečný, neomezený, neohraničený, bezmezný, bezbřehý

související

• ohraničení
• ohraničovaný
• ohraničit
• hranice
• ohraničovat
• hraniční