couvat

čeština editovat

Oznamovací způsob
osoba	číslo jednotné			číslo množné
osoba	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	couvám / couvu	couváš / couveš	couvá / couve	couváme / couveme	couváte / couvete	couvají / couvou

Rozkazovací způsob
osoba	číslo jednotné	číslo množné
osoba	2.	1.	2.
	couvej	couvejme	couvejte

Příčestí
rod	číslo jednotné			číslo množné
rod	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	couval	couvala	couvalo	couvali	couvaly	couvala

Přechodníky
rod	číslo jednotné		číslo množné
rod	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	couvaje	couvajíc	couvajíce

pohybovat se či postupovat zády napřed, proti směru obvyklého či očekáva(tel)ného směru chůze nebo jízdy, pohybovat se zpět
- Rytíř dělal, jakoby se na kužel usmíval, zatím však couval pomalu až k ohni v krbu a hodil ho náhle do plamene.^[1]
- Lékaři vrhli ještě jednou zdrcující pohled na Švejka, který uctivě couval pozpátku ku dveřím, ukláněje se zdvořile.^[2]
pod nátlakem uvolňovat vlastní či dobyté pozice
- Někdo z Binderových lidí vytáhl nůž, Kuzendův zástup zdánlivě couval, ale menší jeho část se vrhla na kolotoč a urazila jelenovi parohy a ušlechtilou šíji jedné z labutí.^[3]
- Ne pyšně, hrdě však se vznes! Ať národ roste, stát ať vzkvétá! Necouvej před soutěží světa! Buď dobrých lásku a zlých děs!^[4]
(o měsíci) být ve fázi mezi úplňkem (po) a (před) novem.
- Jako mnemotechnickou pomůcku si lze snadno pamatovat, že Měsíc couvá, pokud tvarem připomíná písmeno C.