-o

čeština editovat

výslovnost editovat

IPA: [ɔ]

přípona editovat

Přípona -o v češtině vytváří podstatná jména nejčastěji středního (vzor město, příp. podvzor okno), ale i několik substantiv mužského rodu (impresário). Vytváří také adverbia (teplo, kolmo v obou významech) a číslovky (mnoho, patero). U substantiv za povšimnutí stojí malá skupina neologismů, u nichž je -o prostředkem nesoucím jejich expresivitu. -o- je také v češtině nejčastější konektém (černobílý x modro-zelený, malotraktor, pololáník, kladkostroj, rychlokvaška, ostravsko-opavský, virologie, otcovrah, ušoplesk, tlustoprd, ptakopysk). Na -o končí také mnohá slova, kde -o nelze dost dobře označit jako příponu (jako, nebo, co, ostopéro, oslovení kámo apod.). Mnohá slova dále obsahují -o v rámci obsáhlejší přípony (zlobidlo, mýdlo/mydlo/mejdlo, rameno, sloveso, Slovensko, východisko) nebo obsahují -o v jiném než základním tvaru (Maruško – vokativ sg.).

Pravopisná poznámka editovat

Jelikož psaní s -ů- by bylo neetymologické, měly by se tyto výrazy psát s -ú-. Vzhledem k silné analogii s většinou dalších českých slov je ale třeba psaní s -ů- očekávat (žúžo, dobrodrúžo, labúžo).