kocanda
čeština
výslovnost
- IPA: [kotsanda]
etymologie
Slovo je homonymní, má více různých významů s odlišným původem. O dřívějším hojném užívání svědčí množství osad, částí osad, hospod, mlýnů, mysliven,[1][2] kováren, ale i zahrad[3] pojmenovaných Kocanda. Marie Nováková a Pavel Štěpán našli při průzkumu pramenů více než 180 výskytů toponyma Kocanda (včetně těch s jiným pravopisem).[4][5] Existuje rovněž příjmení Kocanda.[6][7]
Výkladů původu je celá řada a dodnes nepanuje shoda na tom, který je správný.
- Na význam, na jehož základě vznikla většina místních pojmenování, existují tři kandidáti a různé názory, který význam je původní a který odvozený.
„hostinec na okraji vesnice“[8]
Nejstarší zmínka je v táborské černé knize z roku 1603 týkající se jakési Manky, šenkýřky na kocandě.[9] Většina pozdějších prací o původu slova přebírá jako nejpravděpodobnější výklad Machka,[10][11] ale existují i další teorie a názory:
- Podle Machka nejde o původní význam slova, ale zúžený z „skupina domků bezzemků a chalupníků“, viz význam 1c).[9]
- Dle Jungmanna jde o význam přenesený z významu 1b), tj. od „trh na předměstí“ a přes něj pocházející z kotec („bouda, kramářská bouda“).[8] K původu z kotec se přiklánějí i další badatelé.[12][13]
- Odvozeno ze západomoravského kocat („tlachat“).[14][15] Tento výklad se setkal s odmítnutím, protože v Čechách se místo kocat vždy používalo jen kecat.[16][17] Najdou se jak nové práce, které jej označují za překonaný,[11] tak i práce chápající jej jako pravděpodobný.[18]
- Z nářečního slovesa kocati se s významem „mazliti se (milostně)“, které samo souvisí s kořenem kot- ve slovech jako je kočka.[19][20][21] K tomu Machek namítá, že kocati se je expresívní druhotvar k kochati se a že tohoto slova se užívá v nářečí jen k označení mazlení se s dětmi, takže pojmenovat podle toho hospodu (kde dochází k milování) by bylo krajně podivné.[16] Opačného názoru byl Ivan Vávra, který upozorňoval na nápadnou skutečnost, že součástí takto nazvaných hospod byla vždy velká místnost sloužící jako tančírna.[22][23]
- Z německého kotzen nebo kutzen („kuckat se, vykašlávat, zvracet“).[24][25]
- Z německého povzdechu Gott sei Dank („bohu buď dík, bohu díky“),[26] popřípadě Gott sei Da („bůh buď tu“),[11] což bylo v některých případech doloženo i užíváním nebo vývěsním štítem hostince.[27][11] Panuje však shoda v tom, že jde o lidovou etymologii. Němci takto své kocandy nenazývají a německý název je tedy spíše sekundární.[16][28]
- Zkomolením německého ganz am Ende („úplně na konci“).[29] Jde však nejspíš také o příklad lidové etymologie.[16]
„trh na předměstí“[8]
Podle Jungmanna je tento význam prvotní a hlavní,[8] mlčky předpokládaje, že je odvozený ze slova kotec („kramářská bouda“).[24] Machek ale zpochybňuje, že vůbec by šlo o nějaký skutečně rozšířený význam slova.[30]
„skupina domků patřících bezzemkům nebo drobným chalupníkům“,[31] popř. „skupina nuzných domků na okraji osady“[32]
Podle Machka jde o ztracený nejstarší vlastní význam slova, pod nímž se rozšířilo do pojmenování různých míst a od něhož byly odvozeny významy 1a) i 1b). Vzniklo domácím odvozením pomocí přípony -anda z německého plurálu Kotsassen („chalupníci, sourozenci dědiců statků, kteří se museli spokojit jen s malým dědictvím“). Slovo Kotsate bylo poměrně starobylé, vyskytovalo se v severním Německu a v Brabantsku, ale jako cotsetes jej lze nalézt i v Anglii. Jde o složeninu z kot- („bouda“) a -sat-j, kde z kot- vychází i české slovo kotec.[33] Alternativní výklad původu slova Kotsassen nabízí Stručný etymologický slovník, který praví, že je to složenina z Kote („chatrč“) a *Sasse („usedlík“).[10]
Podle Machkovy teorie došlo v českých zemích k rozšíření slova kocanda ve chvíli, když po první německé kolonizaci docházelo ke kolonizaci vnitřní, na základě německého práva. V německém právu zůstával na rodném statku jen prvorozený a jeho zbylí sourozenci odcházeli jen drobně zaopatřeni, což byl rozdíl oproti předchozím zvyklostem českého obyvatelstva, mezi nímž byla rozšířena tzv. zádruha, která spočívala v tom, že neprvorození sourozenci zůstávali na domovském statku.[34] Původní význam později vymizel, ale je zajímavé, že Slovník nespisovné češtiny z roku 2006 uvádí opět slovo kocanda pod tímto významem jako součást současné obecné mluvy.[32]
„lehký vozík, bryčka“[35][36][37]
Rozšířeno jen na Novohradsku a Kladsku. Odvozeno od slova kocábka, které znamená kromě posměšného „loďka“, také „vozík v dole“ (dle Jungmanna je to v hornictví „truhla, v níž se ruda po dolové uličce vozí“[38]), další původ nejasný.[35][9]
Existuje i jiný výklad, který si všímá toho, že bryčky mají často proutěnou korbu, a vidí souvislost s německým Kötze (kotze, „proutěný koš, zavěšovaný soumarům po stranách hřbetu“), přičemž poukazuje i na to, že z německého slova vychází i polské koc („rákosová síť na lovení ryb“).[39]
„šťáva ze švestek“[8][7][40][36]
Od slova kocati („pleskat, třísnit“), moravské varianty od kecati.[41] V pražském dialektu slovu kocanda odpovídalo kecanda (toto slovo znal již Jungmann[42]).[9]
Další výklady označuje Machek za chybné.[43] Jeden z nich vidí původ v německém kotzen („blít, zvracet, vrhnout“), kde kocanina, kocanda má odpovídat slovu blivanina.[19] Druhý hledá naopak souvislost ve slově kocati se, pokocati se („pomazliti se, pomilovati se“), významově spojeném s líbáním. Lidem, kteří se rádi líbají, se říká lízal, lízalka, voliza, takže sladká švestková šťáva kocanda, kterou děti rádi olizují, by by odpovídala slovu lízačka.[21]
„dívka“[32]
Z brněnského koc (nebo kchoc, z něhož vycházejí také verze kocna, kchocna, kocála, kchocála téhož významu), odvozeného z vídeňského Kotz („(v argotu) dívka, milenka“, původně „kočka“), jemuž odpovídá německé Katze. Z toho vychází i obdobný význam českého kočka.[44][45]
„hubená husa“ (uváděno ve starších slovnících[8][7])
Podle Machka se tento význam dostal do dalších slovníků mechanickým převzetím ze slovníku Dobrovského, za jehož doby šlo patrně pouze o místní výtvor, který brzy vymizel. Vzhledem k zdůrazněné hubenosti by mohl být odvozen z významu 1c), tj. šlo by buďto o husu přímo chovanou v chalupách bezzemků, anebo o metaforu poukazující na to, že vzhled ptáka nasvědčuje chovu ve stejně nuzných poměrech.[46]
podstatné jméno
- rod ženský
skloňování
pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | kocanda | kocandy |
genitiv | kocandy | kocand |
dativ | kocandě | kocandám |
akuzativ | kocandu | kocandy |
vokativ | kocando | kocandy |
lokál | kocandě | kocandách |
instrumentál | kocandou | kocandami |
význam
- (zastarale) (zájezdní) hospoda, většinou stojící za vsí nebo o samotě[8][36][47]
- (obecně česky) skupina nuzných domků na okraji vesnice[32][31]
- šťáva vznikající při sušení švestek[8][36]
- (brněnsky) dívka[32]
- (zastarale) lehký vozík[36]
synonyma
související
fráze a idiomy
poznámky
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách : jejich vznik, původní význam a změny. Díl II., Ch–L. Praha : Česká akademie věd a umění, 1949. Heslo Kocanda, s. 268.
- ↑ MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 90, 91.
- ↑ ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 203–215.
- ↑ NOVÁKOVÁ, Marie. Stati. Toponymum "KOCANDA". Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 1999, ročník XL. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-01-5. S. 145–149.
- ↑ ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 214, 215.
- ↑ NOVÁKOVÁ, Marie. Stati. Toponymum "KOCANDA". Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 1999, ročník XL. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-01-5. S. 149.
- ↑ 7,0 7,1 7,2 KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammatiko-fraseologický. Díl 1., A-M. Praha : Josef Kolář, 1878. Heslo Kocanda, str. 715.
- ↑ 8,0 8,1 8,2 8,3 8,4 8,5 8,6 8,7 JUNGMANN, Josef. Slovník česko-německý. Díl II., K–O. 2. nezměněné vydání. Academia: Praha 1990. Heslo „KOCANDA“, s. 92.
- ↑ 9,0 9,1 9,2 9,3 MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 88.
- ↑ 10,0 10,1 HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. ISBN 80-04-23715-0. Heslo „kocanda“, s. 229.
- ↑ 11,0 11,1 11,2 11,3 DAVID, Jaroslav, ROUS, Pavel. Neviditelní svědkové minulosti : Místní a pomístní jména na Vysočině. Praha : Academia, 2006. ISBN 80-200-1454-3. Kapitola Kocanda, s. 70–71.
- ↑ NOVÁKOVÁ, Marie. Stati. Toponymum "KOCANDA". Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 1999, ročník XL. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-01-5. S. 145.
- ↑ TRÁVNÍČEK, František. Slovník jazyka českého. 4. vydání. Praha : Slovanské nakladatelství, 1952.
- ↑ BARTOŠ, František. Dialektický slovník moravský. Část I., A-ožvantať sa. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1905. Heslo kocat, s. 148.
- ↑ Drobnosti. Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 6-7, 1933, ročník 17. S. 220.
- ↑ 16,0 16,1 16,2 16,3 MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 92.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách : jejich vznik, původní význam a změny. Díl II., Ch–L. Praha : Česká akademie věd a umění, 1949. Heslo Kocanda, s. 269.
- ↑ ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 206–207.
- ↑ 19,0 19,1 Hovorna. Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 1, 1924, ročník 8. S. 26–27.
- ↑ Drobnosti. Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 10, 1933, ročník 17. S. 300.
- ↑ 21,0 21,1 Drobnosti. Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 6/7, 1934, ročník 18. S. 217.
- ↑ VÁVRA, Ivan. Jména starých hospod. In ŠMILAUER, Vladimír. Onomastické práce : Sborník rozprav. 1. vyd. Praha : Místopisná komise ČSAV, 1968. s. 236.
- ↑ NOVÁKOVÁ, Marie. Stati. Toponymum "KOCANDA". Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 1999, ročník XL. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-01-5. S. 149.
- ↑ 24,0 24,1 Drobnosti. Kucmánek. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5, 1930, ročník 14. S. 111.
- ↑ ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 203–215.
- ↑ PROFOUS, Antonín. O místních a zvláště pomístných jmenech v okrsku chrasteckém u Chrudimě. Národopisný věstník českoslovanský. Praha: Společnost národopisného muzea českoslovanského, 1918. Číslo 1, roč. 13. S. 29.
- ↑ Drobnosti. Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 4, 1934, ročník 18. S. 121.
- ↑ ŠTĚPÁN, Pavel. Z diplomových a seminárních prací. Suffixy -nda a -anda v toponymii Čech. Acta onomastica. Ústav pro jazyk český AV ČR. 2001, ročník XLI–XLII. ISSN 1211-4413, ISBN 80-86496-03-1. S. 206.
- ↑ Drobnosti. Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 8, 1934, ročník 18. S. 253.
- ↑ MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 91, 92.
- ↑ 31,0 31,1 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint podle vydání z roku 1971. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-242-1. Heslo kocanda, s. 265.
- ↑ 32,0 32,1 32,2 32,3 32,4 HUGO, Jan a kol. Slovník nespisovné češtiny. 2. rozšířené vydání. Praha: Maxdorf, c2006. ISBN 80-7345-098-4. Heslo „kocanda, kocna“, s. 187.
- ↑ MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 91–97.
- ↑ MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 93–96.
- ↑ 35,0 35,1 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint podle vydání z roku 1971. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-242-1. Heslo kocanda 3°, s. 265.
- ↑ 36,0 36,1 36,2 36,3 36,4 Ústav pro jazyk český Československé akademie věd. Příruční slovník jazyka českého. Díl II. K–M. Praha: Státní nakladatelství, 1937-1938. Heslo kocanda, s. 175.
- ↑ HAVRÁNEK, Bohuslav a kol. Slovník spisovného jazyka českého. Díl II, H–L. Druhé nezměněné vydání. Praha : Academia, 1989. Heslo „kocanda I“, s. 344.
- ↑ JUNGMANN, Josef. Slovník česko-německý. Díl II., K–O. 2. nezměněné vydání. Academia: Praha 1990. Heslo „KOCÁB“, s. 92.
- ↑ Hovorna. Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 1, 1924, ročník 8. S. 26.
- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint podle vydání z roku 1971. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-242-1. Heslo kocanda 2°, s. 265.
- ↑ MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 88, 89.
- ↑ JUNGMANN, Josef. Slovník česko-německý. Díl II., K–O. 2. nezměněné vydání. Academia: Praha 1990. Heslo „KYNKULE“, s. 246.
- ↑ MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 89.
- ↑ HUGO, Jan a kol. Slovník nespisovné češtiny. 2. rozšířené vydání. Praha: Maxdorf, c2006. ISBN 80-7345-098-4. Hesla „koc“, „kocála, kchocála“, „kocanda, kocna“, „kočka“, s. 186, 187.
- ↑ NOVÁČEK, Otakar. Brněnská plotna. Brno: 1929. S. 38, 39, 48, 64.
- ↑ MACHEK, Václav. Výklady slov: Kocanda. Naše řeč. Česká akademie věd a umění. Číslo 5–6, 1947, ročník 31. S. 90.
- ↑ HAVRÁNEK, Bohuslav a kol. Slovník spisovného jazyka českého. Díl II, H–L. Druhé nezměněné vydání. Praha : Academia, 1989. Heslo „kocanda I“, s. 344.
- ↑ KOTT, František Štěpán. Příspěvky k Česko-německému slovníku zvláště grammatiko-fraseologickému. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1896. Heslo Kocandiť, str. 154.
- ↑ PRASEK, Vinc. Všehochuť. Selský archiv. Kniha IV. Olomouc: 1905. S. 62–63.