okazionalismus
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [ɔkazɪjɔnalɪzmʊs]
homofony
editovatdělení
editovat- oka-zio-na-li-s-mus
varianty
editovatpodstatné jméno
editovat- rod mužský neživotný
skloňování
editovatpád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | okazionalismus | okazionalismy |
genitiv | okazionalismu | okazionalismů |
dativ | okazionalismu | okazionalismům |
akuzativ | okazionalismus | okazionalismy |
vokativ | okazionalisme | okazionalismy |
lokál | okazionalismu | okazionalismech |
instrumentál | okazionalismem | okazionalismy |
význam
editovat- (ve filosofii) nizozemský a francouzský filosofický směr 17. a počátku 18. století, který hledal vztah mezi myslící a rozprostraněnou substantcí, čili řešil základní problém Descartova dualismu, a tento vztah nacházel v tom, že fyzické a duševní jevy jsou propojeny nepřímo, a to skrze Boha a pouze u zvláštních příležitostí
- (v jazykovědě) příležitostný neologismus s malou nebo žádnou možností včlenit se do lexikálního systému;[1] slovo nebo jazykový prostředek vyskytující se v jazyce mimořádně, řídce, náhodně, příležitostně
překlady
editovat- filosofický směr
- angličtina: occasionalism
- příležitostný neologismus
- angličtina: nonce word, occasionalism
- francouzština: occasionnalisme
synonyma
editovatpoznámky
editovat- ↑ STANĚK, V.. Okazionalismy v současné české publicistice. Naše řeč, 2002, roč. 85, čís. 2. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
externí odkazy
editovat- Článek Okazionalismus ve Wikipedii