Možná hledáte Radvanec.

čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [radvanɛt͡s]

dělení editovat

  • rad-va-nec

etymologie editovat

Význam [1] z německého Radwagen, Radewagen (trakař).[1][2][3] Podle Jungmanova slovníku z let 1836–1839 běžné. V současnosti nářeční, nejběžnější v severozápadních Čechách ohraničených na východě zhruba Labem, dále na Rakovnicku, Plzeňsku a v jižních Čechách.[2][3][1] Vyskytuje se i nepravidelná hlásková obměna, radvánec.[1] Ve významu [2] původně radovanec, má základ ve slovech radovat se, radost, pekl se při radostných událostech. Výraz rozšířen v jižních Čechách, ještě doznívá na Prácheňsku.[3] Původ významu [3] dosud nebyl bezpečně zjištěn, doložen je v severovýchodních horských oblastech.[3]

varianty editovat

podstatné jméno editovat

  • rod mužský neživotný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ radvanec radvance
genitiv radvance radvanců
dativ radvanci radvancům
akuzativ radvanec radvance
vokativ radvanci radvance
lokál radvanci radvancích
instrumentál radvancem radvanci

význam editovat

  1. (nářečně) trakař, kolečko, kára, vozík
    • „Nemáte kočár, radvanec máte, v tom se můžete vozit,“ zase ta holčička zaštěbetala mezi dětmi podružskými.[4]
  2. (nářečně, zastarale) velký koláč či spíše věnec pečený k radostným událostem, někdy specificky k svatbě[5][6][3]
    • Pozvali nás na radvanec.
  3. (nářečně, zastarale, v lesnictví) větev držící postranní kolíky svírající složená dřevěná polena do metru[3]

synonyma editovat

  1. kotouč, táčky, kolec, šajbtruhla, kortouč, kolmaha, korba, korbice, kolca, samokol, káry, tůčko, lubárna; (zastarale) radvojn, (neutrálně) kolečko, trakař, kára, vozík[3]
  2. radostník; (zastarale) radovanec, radovník, radovánek, (neutrálně) koláč, věnec[3]
  3. (zastarale) radvan, raduán[3]

související editovat

poznámky editovat

  1. 1,0 1,1 1,2 Český jazykový atlas. Díl 3. Praha : Academia, 1999. ISBN 80-200-0654-0. Heslo „kolečko na vožení hlíny“, s. 376–380.
  2. 2,0 2,1 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „radvanec“, s. 505.
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 3,6 3,7 3,8 ŠVESTKOVÁ, Ludmila. Radvanec. Naše řeč, 1985, roč. 68, čís. 3. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  4. TŘEBÍZSKÝ, Václav Beneš. Z různých dob. Praha : F. Topič, 1904. Kapitola Ze života společenského.
  5. KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 3. Praha : František Šimáček, 1882. Dostupné online. Heslo „Radvanec“, s. 16.
  6. KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 1. Praha : J. Kolář, 1878. Dostupné online. Heslo „Koláč“, s. 719.