Zde je součást archivu Slov týdne obsahující Slova týdne zveřejněná na Hlavní straně v roce 2012.

Až na technické editace je nepřípustné, aby se měnil obsah této stránky a jejích podstránek.

překládat

čeština:
verbum; [pr̝̊ɛklaːdat]

  1. ohýbat předmět tak, aby se jeho konce přiblížily
  2. převádět slovo nebo text do jiného jazyka
  3. převádět programový kód v počítači na spustitelný program
  4. přemísťovat (pracovníka) na jiné pracovní místo
  5. přemísťovat (náklad) na jiný dopravní prostředek

աղջիկ

arménština:
substantivum; [ɑχˈtʃʰik]

  1. dcera
  2. děvče

historismus

čeština:
substantivum, maskulinum inanimatum; [ɦɪstɔrɪzmʊs]

  1. záliba v minulosti, zdůrazňování minulosti
  2. slovo označující zaniklé skutečnosti
  3. architektonický styl využívající prvků starších slohů

originate

angličtina:
verbum; [əˈɹɪdʒɪneɪt] (UK)

  1. pocházet
  2. zakládat
  3. způsobit

šetřit

čeština:
verbum; [ʃɛtr̝̊ɪt]

  1. vydávat málo prostředků
  2. málo používat s cílem nízkého opotřebení
  3. zjišťovat příčiny
  4. (zastarale) (šetřit + genitiv) dívat se, hledět
  5. (zastarale) (šetřit + genitiv) dbát, respektovat
  6. (zastarale) (šetřit + genitiv) opatrovat

underbar

švédština:
adjektivum; [²ˈɵnːdɛrˌbɑːr]

  1. báječný, skvělý, úžasný

rumination

angličtina:
substantivum; [ˈruməˈneɪʃən]

  1. přežvykování
  2. přemítání

skočit

čeština:
verbum; [skɔtʃɪt]

  1. vykonat skok
  2. (hovorově) zajít někam a krátce tam setrvat
  3. (hovorově) (skočit na + akuzativ) uvěřit nesmyslu

japonština:
substantivum; [inü͍]

  1. pes

lapačka

čeština:
substantivum, femininum; [lapatʃka]

  1. zařízení či prostředek, kterým se něco lapá
  2. (ve sportu) rukavice brankáře v ledním hokeji
  3. (ve sportu) rukavice polařů v baseballu
  4. hra drápky
  5. lest, nástraha, úskok
  6. (nářečně) násilné odvádění na vojnu

berättelse

švédština:
substantivum, commune; [bɛˈrɛtːɛlsɛ]

  1. vyprávění

obvod

čeština:
substantivum, maskulinum inanimatum; [ɔbvɔt]

  1. část rovinného předmětu poblíž okraje
  2. (v matematice) délka čar tvořících hranici rovinného obrazce
  3. administrativní oblast, menší než region
  4. spojení elektrických součástek s určitou funkcí

kevät

finština:
substantivum; [ˈkevæt]

  1. jaro

přesný

čeština:
adjektivum; [pr̝̊ɛsniː]

  1. odpovídající dokonale či téměř dokonale skutečnosti
  2. poskytující hodnoty dokonale či téměř dokonale odpovídající skutečnosti
  3. dostavující se včas na dané místo

Strömung

němčina:
substantivum, femininum; [ʃtʀøːmʊŋ]

  1. proudění, průtok
  2. hnutí

náklad

čeština:
substantivum, maskulinum inanimatum; [naːklat]

  1. soubor současně přemísťovaných předmětů
  2. počet exemplářů v nichž je vydána kniha, časopis, hudební nosič apod.
  3. (plurál) celková finanční hodnota, kterou je nutno uhradit za provedení či provozování určité akce

messy

angličtina:
adjektivum, [ˈmɛsi]

  1. nepořádný
  2. neuspořádaný, chaotický
  3. špinavý, zaneřáděný
  4. nemravný

točit

čeština:
verbum; [tɔtʃɪt]

  1. pohybovat předmětem tak, že jeho části opisují kruhové dráhy okolo osy otáčení
  2. vytvářet obrazový záznam (pro film)
  3. lít nápoj do nádoby pomocí pípy či kohoutku

baleine

francouzština:
substantivum, femininum; [balɛn]

  1. velryba
  2. kostice (podprsenky)

pevný

čeština:
adjektivum; [pɛvniː]

  1. odolný vůči namáhání
  2. těžko změnitelný (postoj, názor apod.)
  3. (ve fyzice) ve stavu bez tečení a proudění

Wirbel

němčina:
substantivum, maskulinum; [ˈvɪʁbl̩]

  1. vír
  2. temeno
  3. obratel
  4. kolíček (u hudebního nástroje)

parazit

čeština:
substantivum, maskulinum animatum; [parazɪt]

  1. organismus využívající ke své obživě jiný organismus jako nedobrovolného hostitele
  2. (přeneseně) člověk, který žije z práce jiných, aniž by za to poskytoval jinou hodnotu

injure

angličtina:
verbum; [ˈɪndʒər]

  1. zranit, poranit
  2. poškodit

horní

čeština:
adjektivum; [ɦɔrɲiː]

  1. nacházející se nahoře
  2. (přeneseně) mající velký majetek nebo moc
  3. související s hornictvím

respondi

esperanto:
verbum; [rɛspɔndɪ]

  1. odpovědět

počítat

čeština:
verbum; [pɔtʃiːtat]

  1. provádět matematické operace
  2. zjišťovat množství
  3. řadit k něčemu
  4. (počítat s + instrumentál) brát za jisté
  5. myslet si, domnívat se

кыл

udmurtština:
substantivum; [kɨl]

  1. jazyk, řeč
  2. jazyk (orgán)

hláska

čeština:
substantivum, femininum; [ɦlaːska]

  1. základní jednotka zvukové stránky řeči
  2. velká hradní věž
  3. dopravna na železniční trati
  4. nouzový telefon na dálnici

acteur

francouzština:
substantivum, maskulinum; [ak.tœʁ]

  1. herec
  2. účastník

východ

čeština:
substantivum, maskulinum inanimatum; [vɪːxɔt]

  1. světová strana ležící ve směru vycházejícího Slunce
  2. část určitého území ležící ve směru východu [1]
  3. místo určené pro opuštění uzavřeného prostoru
  4. doba kdy se Slunce, Měsíc nebo jiné nebeské těleso objevuje nad obzorem

pofre

okcitánština:
substantivum; ['pufre]

  1. chobotnice

obmýtí

čeština:
substantivum, neutrum; [ˈɔbmiːciː]

  1. (lesnictví) čas mezi vysazením stromů a jejich kácením

pitkä

finština:
adjektivum; [ˈpitkæ]

  1. dlouhý
  2. vysoký, velký (o člověku)

komora

čeština:
substantivum, femininum; [kɔmɔra]

  1. malá místnost sloužící pro ukládání potravin
  2. místnost používaná pro speciální technický účel
  3. uzavřený prostor technického zařízení
  4. dutá část některých orgánů těla obratlovců
  5. administrativní orgán sdružující osoby stejné profese
  6. oddíl zákonodárného sboru
  7. (myslivost) přední část trupu lovné zvěře, při jejímž zasažení nábojem zvíře umírá

creta

italština:
substantivum; [ˈkrɛːta]

  1. křída
  2. jíl

tvrdit

čeština:
verbum; [tvr̩ɟɪt]

  1. s jistotou říkat, prohlašovat
  2. činit tvrdším

perroquet

francouzština:
substantivum; [pɛ.ʁɔ.kɛ]

  1. papoušek
  2. koktejl z pastisu a mentolového sirupu

měřit

čeština:
verbum; [mɲɛr̝ɪt]

  1. zjišťovat míru, rozměr
  2. mít určitou velikost
  3. pozorovat, prohlížet (někoho)
  4. soudit, ocenit (někoho)
  5. (zastarale) mířit (zacílit)
  6. (zastarale) směřovat (někam se přibližovat)

höra

švédština:
sloveso; [hœːra]

  1. slyšet
  2. ptát se, vyptávat se
  3. (zpravidla s předložkou till) patřit

postropí

čeština:
substantivum, neutrum; [pɔstrɔpiː]

  1. (archaicky) poschodí, patro

servisto

esperanto:
substantivum; [sɛrvɪstɔ]

  1. sluha

slizký

čeština:
adjektivum; [slɪskiː]

  1. vlhký a kluzký od slizu, kluzký od vlhka
  2. oplzlý a úlisný, chlípný

granota

katalánština:
substantivum, femininum; [grə.'nɔ.tə]

  1. žába

znak

čeština:
substantivum, maskulinum inanimatum; [znak]

  1. význačná vlastnost
  2. jednoduchý plošný grafický útvar, který může vytvářet text
  3. jednoduchý plošný grafický útvar mající určitý dohodnutý smysl
  4. plošný grafický útvar, symbolizující rod, obec, region, stát apod.
  5. (v ustálených spojeních) záda
  6. plavecký styl zády dolů

Aarbecht

lucemburština:
substantivum, femininum; [aːbəɕt]

  1. práce (pozice), zaměstnání
  2. práce (činnost), úkol

vydat

čeština:
verbum; [vɪdat]

  1. dát ze svého držení předmět či osobu
  2. zveřejnit úřední dokument
  3. dát do prodeje knihu, hudební nosič apod.
  4. dát finanční prostředky za zboží či služby
  5. po omezenou dobu být zdrojem (něčeho)
  6. (vydat za + akuzativ) být přínosem

kuko

esperanto:
substantivum; [kʊkɔ]

  1. koláč

vlahý

čeština:
adjektivum, tvrdé; [vlaɦiː]

  1. příjemně teplý, vlažný
  2. vlhký
  3. působící dojemně nebo něžně

Liebe

němčina:
substantivum; [ˈliːbə]

  1. láska
  2. milá, milenka

vyjít

čeština:
verbum; [vɪjiːt]

  1. dostat se chůzí ven
  2. dostat se chůzí nahoru
  3. vydat se chůzí odněkud
  4. být vytištěn (písemné dílo)
  5. objevit se na obzoruu (vesmírné těleso)
  6. (vyjít z + genitiv) vzít za počátek úvahy
  7. dopadnout příznivě v souladu s nadějí
  8. (vyjít s + instrumentál) finančně uspokojit svoje potřeby
  9. (hovorově) (vyjít na + akuzativ) odpovídat finanční hodnotě

kunta

finština:
substantivum; [ˈkun̪t̪ɑ]

  1. obec
  2. (ve složeninách) označení pro skupinu, -stvo
  3. (ve složenině s číslovkou) okolo, přibližně
  4. (biologie) říše
  5. (matematika) pole

kůň

čeština:
substantivum, maskulinum animatum; [kuːɲ]

  1. zvíře, lichokopytník z čeledi koňovitých
  2. šachová figura
  3. (přeneseně, hanlivě, zpravidla o muži) neohrabaný, nešikovný člověk
  4. gymnastické sportovní nářadí
  5. (zkráceně) starší jednotka výkonu odpovídající přibližně výkonu jednoho koně [1]